Článek
Jen taková je cesta, která nás podle novopečeného ministra zdravotnictví Prymuly spasí od bídného usoužení se pod náporem viru. Bez roušky vevnitř ani ránu, sociální kontakty ve větší skupině nebo na větší akci už vůbec ne. A sex jen s prověřeným partnerem, napsal na Facebook pan plukovník. Doufejme, že v žertu.
Jsou ale lidé, kteří jsou schopní uvěřit, tak třeba se dočkáme i návodu k prověřování lidského srdce či těla milých. Zcela vážně ale můžeme doufat, že se snad dozvíme, k čemu vlastně a proč by ten nouzový stav měl být. Jistí si tím totiž nejsou prý ani poslanci vládního hnutí, což pastýř poslaneckých oveček ANO Jaroslav Faltýnek přiznal.
Mezitím se hromadí určité věci, člověku se až na jazyk dere ošklivé slovo absurdity, které podrývají důvěru občanů ve stát a jeho vedení. Kromě poslanců největší vládní strany neznalých důvodů pro nouzový stav na internet unikla fotografie z předvolební televizní debaty. Moderátor a politici před ní bez roušek, v družném hovoru, při ní s rozestupy v rouškách.
Restaurace a jiná místa sdružování se zavírají dříve. Lid, který by novému plukovnickému favoritovi Andreje Babiše mohl přijít vtipný na hranici drzosti, se s jistou dávkou kroucení hlavou táže, jestli si náhodou virus nebere volno od půlnoci nebo desáté. Jestli třeba předtím nespí. A jestli ho také náhodou nezajímají lidé, kteří si nakoupí alkohol a pochutiny předem, přičemž následně konzumují mimo oficiální místa ke konzumaci určená.
Jisté obavy panují o naši budoucnost nejen bezprostřední, ale také vzdálenější. Vždyť děti jsou prý budoucnost národa. Tak co z těch ratolestí, které místo přípravy na budoucí povolání prospěšné společnosti mají pré, bude? A co ti vysokoškoláci učící se online? A mohou se medici těšit, že místo do školy je stát nouzovým stavem nouzově povolá do práce předčasné, možná nikterak úžasně placené? A od kterého ročníku?
Nu a mezitím samozřejmě probíhá boj mezi lidmi, kteří před koronavirem varují, k solidaritě s ohroženými vyzývají a roušku za její symbol považují na straně jedné, a mezi lidmi roušky odmítajícími na straně druhé. Někde uprostřed mohou být ti, kteří s politováním sledují malé děti putující s rouškami do školy. Celé je to takový jakýsi zmatek, ode zdi ke zdi. Virus tu je, byl a bude. Věděli jsme to na jaře, věděli jsme to v létě, kdy jsme si dali pauzu k hezkému létu a teď je to nanovo.
Nouzový stav, jak jeho název napovídá, je určený pro stav nouze. Období nejistoty, co se nařídí nebo odvolá zítra, ale trvá dlouho. To by musel být nouzový stav pořád, to by ale zase byla demokracie na dvě věci. Přidejme k tomu chytrou karanténu, která se jaksi hloupě uvedla do praxe, spoustu lidí bez symptomů, seniory toužící vidět své blízké a je možné si navzájem poplakat na ramenou, jak je to už únavné.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Možná je načase vrátit se k tezi chránění ohrožených. Ministr školství stejně chce školy co nejdřív otevřít, ministryně financí odmítá poškodit ekonomiku a premiér si už předem umyl ruce. K současnému stavu se hodí pak písnička skupiny Mňágy a Ždorp Spaste svoje duše, zde.