Článek
Než se situace vyjasnila, zaúřadovala neviditelná ruka trhu, která má ovšem naprosto viditelná těla a zcela zřejmé mozky. Čistou spekulací se cena vyhnala na virtuální burze v Nizozemsku nahoru, aby se pak zjistilo, že Polsko, přes které vzácná surovina z Ruska proudí, problémy nezaznamenalo. V podstatě se tak potvrdilo tvrzení ruského Gazpromu, že dohodnuté závazky plní.
Poučení v případě plynu, stejně jako například elektrické energie, zní, že to moudří unijní politici ruku v ruce s politiky národními s liberalizací trhů s energiemi přehnali.
Je naprosto nepřijatelné, aby státní regulátoři tváří v tvář lidem, jejichž peněženky pláčou nad zvyšujícími se účty, jen bezmocně krčili rameny, že nemají pravomoci. Energetická soustava, stejně jako zdroje energie, jsou strategické, každý stát si je musí jako v bavlnce hýčkat a trh prostě více či méně, regulovat.
S tím souvisí také geopolitika, což je vyšší dívčí politiky obecné. Plynovod Jamal, který spekulanty motivoval k zamávání s cenou plynu, je spíše podružný. Do západní Evropy, hlavního to odbytiště ruského plynného zlata, proudí plyn – především skrze Nord Stream – zatím spolehlivě. Zatímco se totiž leckdo zabývá otázkou Nord Streamu 2 a jeho geopolitickými dopady, zdali to může, nebo nemůže být klacek pro Rusko a zdali je správné, že obchází Ukrajinu a Polsko, zapomíná se, že logicky, když je Nord Stream 2, musí být i jeho předchůdce.
Dodávky ruského plynu do Německa plynovodem Jamal se zastavily, cena atakuje rekord
Nord Stream 1 byl spuštěn před deseti lety a jeho trasu v podstatě kopíruje Nord Stream 2, jehož cílem je hlavně zdvojnásobit stávající dodávky plynu. V roce 2011 ovšem panovala jiná mezinárodní atmosféra, vše směřovalo k vyjednání obnovení dohody o povšechných vztazích EU a Ruska (dohoda o partnerství a spolupráci – PCA), takže byli všichni spokojeni. Od té doby se ledacos změnilo, vztahy se vyhrotily, Ukrajina coby nárazníková země zdůrazňuje svůj význam, Polsko tradičně s Ruskem dobré vztahy nemá, a tak se začalo zase budovat. Kromě Nord Streamu 2 máme ještě dva TurkStreamy.
Poučení je následující. Pravda je, že Rusko potřebuje prodávat, stejně jako zbytek Evropy kupovat. Krize s cenami ukázala, že jsou na tom momentálně lépe neunijní evropské státy, například na Balkáně, které mají dlouhodobé kontrakty a mohou si také regulovat, jak chtějí.
Jestřábi nejen u nás se ovšem mýlí v tvrzení, že kupující je vždy v silnější pozici než prodávající. V tomto případě má Rusko možnost dodávat i jinam, třeba do věčně lačné Číny, jako to udělalo v případě unijních sankcí v minulosti. Čína je skutečný konkurent Západu a Ruska, tudíž je lepší mít ruské zdroje na své straně. Ovšem ne politicky, ale prostě jako kšeft. Vy nám plyn, my vám peníze v rámci dlouhodobého kontraktu a jsme si kvit. Geopoliticky je určitě chyba vhánět ruské zdroje Číně do plachet.
Proč Gazprom neposílá Jamalem plyn do Evropy? Rusko za to tentokrát nemůže
Další věc je Green Deal, s ním související povolenky apod. Za prvé čistá energie je mimo jiné energie jaderná, a ne že ne. Ostatně i Evropská komise se podle kuloárů chystá jádro zařadit mezi čisté zdroje. Když jsem byl naposledy svědkem debat v Bruselu, i skuteční propagátoři květinové představy soběstačných vesnic s panely a větrníky uznali, že minimálně na přechod je možné jádro použít. Nedávno se ukázalo, že když si Švédi odstavili jadernou elektrárnu, neměli najednou vloni v únoru dost energie a lidé slyšeli výzvy, ať šetří třeba tak, že nebudou luxovat.
Povolenky jako takové jsou opravdu svého druhu akciový produkt nahrávající spekulantům. Poučení tedy zní, že nutit společnosti k technologiím ouředním příkazem a finančními náklady je sebedestruktivní zhůvěřilost. Rozhodnutí politická musí odpovídat stavu technologického vývoje. Ostatně, jak je to s CO2 v Evropě, hezky udává tato mapka.