Článek
Trump i Musk měli velké výhrady k politice demokratů, byla podle nich moc progresivistická, málo tradiční a rozhazovačná a oba chtěli, aby byla Amerika zase veliká a Američané se měli skvěle. Shodovali se v potřebě omezovat federální výdaje, neangažovat se tolik v zahraničí, v nechuti k radikální levici a i v tom, že se má Amerika soustředit sama na sebe.
Musk Trumpovi rozhodně pomohl k volebnímu vítězství a nejen cca 230 miliony dolarů utracenými v kampani svými penězi. Především dokázal oslovit i jiné voliče než Trump, a to fanoušky pokroku a moderních technologií, nadšence dobývání vesmíru.
Trump se mu odměnil, umožnil mu řídit úřad pro vládní rozpočtovou odpovědnost DOGE, tvrdě škrtat ve výdajích a vyhazovat federální zaměstnance - padni komu padni.
Jakmile byl společný nepřítel (ve volbách) poražen, vyvstaly na povrch rozpory mezi muži s obrovskými egy. Musk považoval za hloupé zavádět vysoká cla. Jednak mu to komplikovalo jeho vlastní obchod, protože každý úspěšný podnikatel musí vyrábět s co nejmenšími náklady a přenášet výrobu do zemí s levnější pracovní silou. Žije v globalizované době s globalizovanou ekonomikou a je mu jasné, že přenášet veškerou výrobu do USA, kde je pracovní síla dražší a je jí málo, je nonsens, zvláště když se Trump tak tvrdě staví proti imigraci, zatímco on ve svých firmách potřebuje mozky z celého světa.
Zatímco Musk je futurista toužící po technologickém pokroku a dobývání vesmíru, dívá se do 22. století, Trump se obrací k idealizované minulosti přelomu XIX. a XX. věku, kdy se Amerika prudce industrializovala a stávala se stále větší mocností. Spolu vydržet nemohli, Trump nežije dobýváním Marsu, protože tuší, že se prvního člověka na rudé planetě nedočká.
Ostatně i u nás jsme byli svědky něčeho podobného, Občanské fórum spojující všechny odpůrce vlády jedné strany dlouho nevydrželo, protože jinak neměli nic moc společného, což první pochopil Václav Klaus.
Spor vyhrotila Trumpova daňová reforma, jeho jeden velký nádherný zákon (BBB), který sice škrtá některé výdaje (třeba ty na zdravotní pojištění a na podporu elektromobility, což bolí Muskovu Teslu, která taky umí dobře sosat státní podpory), především však přináší řadu daňových úlev, takže se dluh USA nebude snižovat, ale zvyšovat. Trump obracející se k minulosti však výhrady kritiků okatě přehlížel a nakonec zákon, který nic nezjednodušuje, má plno výjimek, podepsal na Den nezávislosti 4. července. Užil si další okamžik slávy, který způsobí těžkou hlavu příštím administrativám. Musk mu však do toho hodil vidle. Splnil svou výhrůžku a založil svou vlastní stranu Amerika. Trump po právu křičí, že jí brzdí krásně jedoucí republikánský stroj a pomáhá demokratům. Volby v USA jsou těsné a razie na ilegální hispánské migranty či rušení zdravotní péče nejchudším Trumpovi hlasy nepřidá. Navíc pro něj už nebudou hlasovat Muskovi příznivci. To může stačit k porážce republikánů ve volbách do Kongresu. To by mohlo Trumpa velmi bolet, protože by v druhé polovině svého mandátu nic neprosadil.
Muskova strana Amerika velké šance uspět nemá, Trump má pravdu, že třetí strany v americkém systému nikdy nefungovaly. Neuspěla Strana zelených, ani i když za ni kandidoval Ralph Nader. Neuspěla ani Reformní strana, která taky upozorňovala, že systém dvou stran zkostnatěl. Za její podpory kandidoval nejen Nader, ale i Trump, takže ví, o čem mluví.
Na Muskových slovech, že v „krachujícím státu“, kde se plýtvá, „žijeme v systému jedné strany, a ne v demokracii“, něco je, protože mnoho mandatorních výdajů svazuje všechny administrativy. Trump by však měl slyšet, že svým velkým krásným zákonem Ameriku jen více zadluží a že zavádění cel rozpočet USA nevylepší, a ne se jen těšit na další okamžik své slávy, radovat se, jak všem ukázal, a upínat se k minulosti, která se nikdy nemůže vrátit plně v původní podobě.
