Článek
Celkově tvoří listina vyznamenaných komplexní a vyvážený soubor, při jehož sestavování Pavlovi lidé odvedli dobrou týmovou práci. Mezi hrdiny odboje ze druhé světové války zařadili vedle divizního generála Huga Vojty či plukovníka Jaromíra Nechanského i zástupkyni žen, které československé vojáky podporovaly. Anna Malinová pomáhala parašutistům z Anthropoidu, mj. ukrývala Jozefa Gabčíka.
Legionáře reprezentují též účastníci zahraničních misí v bývalé Jugoslávii, Iráku, Afghánistánu, plukovník Karel Klinovský či kapitán David Hurák. Za odvážnou práci v době komunistické nesvobody byli oceněni chartistka Dana Němcová nebo právní legenda Otakar Motejl. Následují vědci, sportovci, učitelé a samozřejmě umělci napříč obory.
Ani Pavel se nejspíš nevyhne obviněním, že k některým oceněným měl či mohl mít osobně či názorově blíž. Avšak takové špeky, jaké házel obecenstvu jeho předchůdce, seznam neobsahuje. Zeman vyznamenával své veřejně známé přátele z řad herců, zpěváků či režisérů (ačkoli právě mezi umělci zvláštní popularitu neměl) aniž by se osobními motivy tajil.
Všichni tři čeští prezidenti strávili ve funkci dvě volební období a profilová alba jimi vyznamenaných osobností jsou proto obsáhlá. Není těžké vysledovat jejich preference. U Havla na první pohled zaujme silné zastoupení světových státníků od královny Alžběty II. přes americké prezidenty Bushe a Clintona po Michaila Gorbačova. Širokou množinu pak tvoří osobnosti, jimž se za komunismu z politických důvodů ocenění po dekády vyhýbala.
Nejúspornější Klaus dával najevo, že státní vyznamenání nejsou pro každého. Rozdělil jich nejméně, ale zvláštních skandálů se nedopouštěl. Medaili za zásluhy pro sympatizanta Milana Knížáka mu veřejnost odpustila po zkušenostech, které nabyla s jeho nástupcem Zemanem.
Ten vedle svérázného výběru oceňovaných proslul i osobitým přístupem ke zveřejňování jejich jmen. Některé kandidáty ohlašoval předem (Jaromír Nohavica, Jaromír Jágr), jiným vyznamenání sliboval a později odpíral (Pavel Rychetský). Ve skandál vyústil případ Jiřího Bradyho, jemuž mělo být neoficiálně přiznané vyznamenání odňato, když si jeho synovec Daniel Herman, t.č. ministr kultury, nerozmyslel setkání s dalajlamou.
Pavel není rozdavačný jako Václav Havel, cenami zároveň neškudlí jako Klaus se Zemanem. Vybrat 48 jmen ze stovek návrhů, které na Hrad proudí od občanů, organizací či z parlamentu, je těžké. Nesporná, která vesměs patří historii a dekorována jsou in memoriam, tvoří menšinu.
Je cenné, že mezi současníky vedle celebrit nechybí zástupci civilních profesí a spolu s „profesionálními“ hrdiny, členy zvláštních sborů, získávají medaile stateční občané.
Ne, že by s nástupem prvního prezidenta, který nevzešel z politických kruhů, vymizely ze světa osobní zájmy a lobbistické tlaky. Pouze se dění za kulisami lépe daří držet tam, kam patří a hlava státu netrpí potřebou vyjít s každým pohnutím mysli na forbínu.
Éter už také neplní zprávy, kdo z navržených vyznamenání odmítl převzít. Každoroční říjnový rituál tím ztratil něco ze své dramatičnosti, na důstojenství ale získal.