Článek
Pro Wildersovy plány stát se premiérem je však horší, že uspěly i další demokratické strany, třetí je Lidová strana pro svobodu a demokracii s 22 mandáty, čtvrtá skončila levicová koalice Zelených a Strany práce, vedená bývalým místopředsedou Evropské komise Fransem Timmermansem, která taky oslabila a bude mít dvacet poslanců .
Pátí jsou ovšem křesťanští demokraté z CDA, kteří posílili o 13 poslanců a mají osmnáct mandátů. Pokud se dohodnou, což zabere nějaký čas (v Nizozemsku se vyjednává dlouho), budou mít ve 150členném parlamentu většinu.
Původní prognózy, že by Wilders mohl jasně zvítězit, se nepotvrdily. Opět se ukázaly limity ultrapravicových, protimigračních, národně orientovaných až nahnědlých stran. Lidem se sice jejich rázná rétorika líbí, v průzkumech jsou úspěšné, ale jak dojde „na věc“, mnozí jim hlas nedají.
To se opakovaně ukázalo ve Francii, kde Marine Le Penová dokonce Národní frontu přejmenovala na Národní sdružení. Do jeho čela postavila Jordana Bardellu, a stejně to nepomohlo. Také u Alternativy pro Německo se opakovaně předpovídá, kde všude může uspět, ale celoněmecky jsou i její úspěchy limitované.
Voliči se zatím vždycky na poslední chvíli zalekli. Ne že by tyto strany nepustili do parlamentu, ale nikdy jim nedali možnost vládu sestavit, jen se na ní podílet. A Wildersovu stranu za jeho ukončení podpory vládě tvrdě vytrestali.
Zapojením do vlády se totiž vytrácí původní protestní étos a radikálnost kdysi nekompromisní partaje, bez kompromisů vládnout nejde, takže se nic moc nezmění. To bude přesně případ vládního angažmá SPD u nás. S lety se také tzv. protisystémové strany stávají okoukanými a připomínají psy, kteří hlasitě štěkají, ale nekoušou.
Citlivým dlouho neřešeným tématům, na které upozornily, jako je nezvládnutá migrace a neúspěšná integrace či šíření radikálního islámu, se už začínají věnovat i etablované strany. Mnozí voliči si říkají, proč chodit za kováříčkem, když mohu hlas hodit kovářovi.
To však neznamená, že se tradiční strany mohou konečně radostně otřepat. Úspěch D66 ukazuje současně ještě jedno – lidé hledají strany, které byly dlouho v pozadí, což je i případ německého CDA, protože k těm, co v posledních letech vládly, ztratili důvěru.
