Článek
Když se znovu vydá Kafkův Proces, Orwellovo 1984 nebo Dostojevského Zločin a trest, tak se všichni nevrhnou na pulty knihkupectví. Je to klasika, která nevyvolá náhlou vlnu zájmu, jako knížka ze zákulisí divokého života nějaké celebrity. Tyto tituly se však prodávají už léta a pravidelně, a tudíž je dobré je mít na skladě.
Podobné je to s nahrávkami vážné hudby, o kterých se říkalo, že představují dlouhé peníze. Smetanovy Mé vlasti se neprodá během léta několik tisíc nebo desítek tisíc jako kdysi desky Pepíčka Melena, ale prodává se po léta.
Tento koncept ale narušují rostoucí ceny a nájmy nemovitostí včetně skladů. Dlouhé peníze kvůli nim nejde realizovat, protože očekávaný malý zisk požírají nájmy za sklady.
Dalo by se nad tím, mávnout rukou a říci, že zvolený business model Levných knih, jejichž fandou jsem nikdy nebyl, protože mimo jiné měly predátorské sklony, se přestal vyplácet. Vždyť jde „jen o knihy“, které ovšem představovaly po několik staletí, ne-li tisíciletí, základ kultury. S nástupem vizuální rychlé kultury jejich význam bohužel upadá, což destabilizuje společnost. Ztrácí sjednocující platformu kulturní vzorů. To je však jiná otázka.
Jde o to, že podobný problém s rychlým ziskem dopadá i na bydlení. Majitelům nemovitostí se více vyplácí nabídnout je jako kanceláře nebo je pronajímat turistům přes airb´n´b, než mladým rodinám, což prohlubuje bytovou krizi.
Snižování nákladů má neblahý dopad i na velmi klíčové oblasti obrany. Aby se snížily náklady, prodávají se budovy a zastaralé tanky, jež aktuálně nejsou potřeba. Zbavit se jich jako nepotřebných vypadá dobře. Sníží se náklady, armáda se zefektivní. Tanky však nejde vyrobit za pár týdnů či měsíců, za které jde případně vytisknout nové vydání Války s mloky nebo Idiota.
Rusko to neudělalo, ve svých skladech si ponechalo i tanky z padesátých let a když mu došly nové, začalo na frontu posílat i ty starší. Vysmívali jsme se mu, že už nemá moderní zbraně a musí posílat muzejní kusy, které za moderní technikou zaostávají. To je všechno pravda, ale i ony zabíjejí a pomáhají Rusku udržovat tlak, zatímco naše zásoby zbraní se tenčí.
Jak je dobré rychle nevyřazovat zdánlivě nepotřebné zbraně, se ukázalo v Hormuzském průlivu. Íránské rychlé čluny jsou tam potápěny americkými bitevními letadly, pověstnými louskáčky na tanky A-10, které chtělo americké letectvo vyřadit už před více než deseti, patnácti lety, aby ušetřilo. Více typů znamená větší náklady na logistiku, více náhradních dílů, jenomže cena i provozní náklady A-10 jsou nižší než u F-35, které je mají zastoupit a v této roli by to bylo jako lít s kanónem na vrabce.
