Článek
Ne všichni potenciální voliči levice jsou lidé vzpomínající s nostalgií na zlaté časy reálného socialismu, který si s odstupem let idealizují. Nemusejí obdivovat silného vůdce Vladimira Putina a toužit po ruském plynu, nemusejí být proruští jen proto, že jsou kritičtí k americké politice. Nemusejí mávat palestinskou vlajkou jako zběsilí, přestože mají pocit, že to Izrael v Pásmu Gazy přehání.
Dokonce to ani nemusejí být osoby, kterým se v této společnosti nedaří, taktak přežívají a radši by měly jistotu špatně placené práce a bytu čtvrté kategorie se záchodem na chodbě než velké možnosti, na které nedosáhnou.
Jsou mezi nimi i lidi, kterým se vede dobře, jsou rádi, že jsou v EU, a vědí, že jim NATO zajišťuje bezpečí, které Ukrajina nemá. Nemusí si však být jisti, jestli se opravdu musí dávat na obranu pět procent HDP, protože si to přeje Donald Trump. Viděli by raději menší nerovnost, progresivní daň a hustší sociální síť a žili ve světě, kde se ten, kdo pracuje, nemusí bát nečekaných výdajů. Mají prostě silnější sociální cítění. Tito lidé ale nyní nemají komu dát svůj hlas.
Paradoxem mezaliance sociální demokracie se Stačilo! je, že předsedkyně SOCDEM nakonec nerada přiznala, že by byla proti vystoupení Česka z NATO i z EU.
Ukazuje to, že cesta do pekla bývá skutečně dlážděna dobrými úmysly. Maláčová si je dobře vědoma, že levice je v této zemi potřeba a že Babišovo catch-all hnutí ANO, které má velkou šanci vyhrát volby, není levicové ani náhodou. V dobách, kdy byla v koaliční vládě ministryní práce za ČSSD, si každou korunu na sociální síť musela na ANO tvrdě vybojovat. Posměšně se jí kvůli tomu přezdívalo Venezuela.
Když pochopila, že je pro ANO nezajímavá - těch pár procent, co může elektorát SOCDEM přinést, Andreji Babišovi nestojí za to, aby se nechal omezovat –, pokorně se vrátila ke spolupráci se Stačilo! V únoru ji přitom po dlouhých námluvách celkem pochopitelně odmítla. Jasně to zdůvodnila, když řekla, že Stačilo! není levicové, ale antisystémové hnutí. Nyní pochopila, že nikdo jiný o SOCDEM nestojí. A tak sklapla štýflata.
Avizované spojení se Stačilo! ovšem vedlo mnohé dlouholeté sociální demokraty, aby ze strany odešli. Šéf Stačilo! Daniel Sterzik alias Vidlák si po gottwaldovsku pochvaluje, že odešli škůdci. Ví, že by musel s těmito přece jen těžšími vahami obtížně zápolit.
Maláčová by si však měla uvědomit, že lidé, kteří volili Špidlovu nebo Sobotkovu ČSSD, hlas Stačilo! nehodí. Znechuceni ve volbě menšího zla možná nakonec podpoří Babiše nebo svého hlasovacího práva nevyužijí, protože to nejsou retardovaní dezoláti, které baví Vidlákovy kydy. Jejich hlas propadne, protože SOCDEM nebyla za čtyři roky schopna se zkonsolidovat.
Na místě předsedkyně SOCDEM by mě mrazilo z Vidlákových slov o škůdcích - jako vystřižených z rétoriky padesátých let. Jak dlouho bude trvat, než se hnutí zbaví v zásadě proevropské a prodemokratické političky, která sice je pro obecné referendum, ale hlasovala by proti vystoupení z organizací, jež komunisti bytostně nenávidějí? Kdo se upíše čertu, toho čekají pekelné plameny. Naštěstí už tito lidé nebudou mít takovou moc, aby mohli nepohodlné odpůrce poslat na deset patnáct let do lágru nebo je alespoň ožebračit a zabránit jim dělat práci, kterou umí.
