Článek
Statistický úřad nyní oznámil, že se loňský prodej nových aut na baterii, a to navzdory dotaci 3000 liber (85 tisíc korun), zastavil na 16 procentech a Zelená aliance v horní komoře britského parlamentu Atkinsona – jinak známého komika vystupujícího pod uměleckým pseudonymem „pan Fazole“ – za stagnaci prodeje napadla. Vypukla mediální vřava, a jak už to dnes v ideologicky postižené době bývá, slavného herce napadli ekologičtí aktivisté za nepravdivá fakta.
Ponechme stranou, že jeden článek zklamaného fandy elektrických vozů nemohl ovlivnit chování milionů lidí, a pozastavme se nad jeho argumentací. Atkinson cituje zprávu švédské automobilky Volvo, která uvádí, „že jsou emise při výrobě elektrovozů o 70 procent vyšší než u aut se spalovacím motorem“, a poukazuje na to, že lithiové baterie jsou objemné a těžké a mají krátkou životnost pouze do 10 let. A pokračuje:
„Copak lze s takovou obludou zápasit s klimatickou krizí?“
„Výzkum tuhých baterií sice pokračuje, ale i kdyby měl úspěch, komerční využití je v nedohlednu.“
,,Co si počneme s miliony těchto mamutích aut a zastaralých baterií?“
„Víte, co radím přátelům, kteří chtějí chránit přírodu? Držte se benzinových aut, pečujte o ně, ošetřujte je, buďte hospodární a nejezděte zbytečně, ať vám vydrží do doby, až bude elektrický pohon ekologický.“
Mr Bean mohl uvést mnoho důkazů o větší škodlivosti elektroauta v porovnání se spalovacím motorem. Ono totiž s výjimkou Norska a Islandu nikde neběží stoprocentně na zelenou elektřinu, je v průměru dvakrát těžší, poškozuje vozovku i mosty a rychleji obrušuje pneumatiky. A co teprve nákladná recyklace baterií. Nešťastné lithium se těží ve velkém pouze v několika lokalitách a transport po světě produkuje také emise. Baterie obsahují kovy jako kobalt a nikl, jejichž cena při uměle vyvolané poptávce neustále stoupá, o děsivé dětské práci v afrických kobaltových dolech ani nemluvě.
Elektromobil má své přednosti, jednoduché řízení, tichou jízdu a neotravuje městské ovzduší. Mluvit o nulových emisích je nesmysl, ani padesátiprocentní elektrifikace není dosažitelná, náklady jsou neúnosné. O nezbytnosti snižovat emise oxidu v Evropě, jež ve světovém měřítku činí zanedbatelných 8 procent, politici voliče nikdy nepřesvědčí. Jak si britská vláda představuje, že do roku 2030 donutí výrobce, aby zvýšili prodej elektroaut na 80 procent, když je deset zákazníků z jedenácti nekupuje, protože na ně prostě nemá a mít nebude? A na to, aby je masivně dotovala, přestavěla rozvodnou síť, zavedla miliony nabíjecích stanic a zvýšila produkci elektřiny, finance nejsou. Dokonce i podstatně zelenější labouristé, kteří podle všech průzkumů s převahou vyhrají podzimní volby, zrušili svůj plán na zelené dotace ve výši 28 miliard ročně. V Londýně se už od srpna minulého roku lidé bouří proti poplatku za používání starších vozů a trvale ničí kontrolní kamery.
Mluví se hodně o dezinformacích a falešných zprávách, nezapomínejme ale na lživé politické náboženství. To politici překrucují fakta na ospravedlnění své utopie a armáda konformních novinářů jim sekunduje. Nechápu, jak se mohl téměř celý evropský establishment shodnout na manipulaci trhu a domnívat se, že lze dotacemi a zákazy urychlit energetický vývoj na ochranu klimatu a neničit při tom průmysl a životní úroveň obyvatel? Blíží se volby do europarlamentu a konečně svítá naděje, že promluví zdravý rozum a voliči zvolí kritický sněm vůči agresivní zelené politice EU a zbídačení obyvatel. Poprvé by tak vznikla institucionální opozice.
Mr Bean se o osud benzínových aut obávat nemusí, dnešní krizi jistě přežijí.