Článek
Klusova snaha pozvednout hlas je pochopitelná. Palestinských obětí je přes třicet tisíc a je mezi nimi mnoho žen a dětí. To ovšem neznamená, že všechny tyto děti, přesněji řečeno osoby mladší osmnácti let, jsou civilisté. Legálně se lze zapojit do ozbrojeného boje od patnácti a každý, kdo se do něj jakkoli zapojí, třeba jen poskytováním informací, se stává kombatantem. I bez nich je však počet mrtvých vysoký, kvůli čemuž taky Izrael čelí kritice.
Klus však zcela zapomíná, že jsou oběti i na druhé straně, a pomíjí, že současný konflikt propukl poté, co teroristé z Hamásu a dalších palestinských ozbrojených skupin napadli 7. října nejen izraelské základny. Terčem jejich útoku se staly i kibucy a také naprosto nevinní účastníci hudebního festivalu, což je docela zvláštní. Byli to podobní lidé, jací chodí na jeho koncerty, kteří si také chtěli jen užít hudbu na koncertě pod širým nebem. I OSN už potvrdila, že je útočníci sexuálně napadali, znásilňovali a vraždili. Jak by asi Klus reagoval, kdyby po jeho odjezdu byli takto napadeni návštěvníci akce, kde sám vystupoval?
Další lidé byli 7. října uneseni a část je jich stále držena jako rukojmí, včetně několika dětí. Únosci k nim nepouštějí ani představitele Červeného kříže, což je všechno v rozporu s mezinárodním humanitárním právem a jde o válečný zločin, a to snadno doložitelný.
Klus si stěžuje na nesprávné adrese. Izrael sice může zastavit boje, ovšem bude dál čelit podobným útokům. Proto se rozhodl pro tvrdý zásah. Ten by mohl už dávno skončit, kdyby Hamás propustil rukojmí. Jeho vedení to však nedělá, licituje s nimi jako cynický hazardní hráč s lidskými životy, a to nejen se životy rukojmí, ale také obyčejných Palestinců. Pokud si chce Klus hrát na loupežníka Karabu, tak by měl jasný terč. Proti cynickým vůdcům Hamásu jsou rádci Lorenc a Ferenc rozdavační lidumilové.
Všechny tyto skutečnosti však Klus ve svém apelu pomíjí, což znamená, že v nejlepším případě o problému, který má extrémně komplikované kořeny, ví prdlačku a podlehl propalestinské propagandě. Bývalo by lepší, kdyby mlčel. Další možnosti jsou ještě horší – pominu-li málo pravděpodobnou možnost, že má tajnou palestinskou či arabskou milenku, může taky být antisemita nebo koupený. Nemyslím si ani jedno ani druhé, ale nevylučuju to, protože ve světě probíhají stovky brutálních konfliktů, pravda méně medializovaných, ale nevšiml jsem si, že by se ohrazoval proti etnickým konfliktům v DR Kongo, Jižním Súdánu, Súdánu, kde je jich hned několik, či v Etiopii. Nezaregistroval jsem, že by bojoval za práva Rohingů, Karenů, Kačinů či Kurdů. Předpokládám, že přinejmenším o některých z nich někdy slyšel.
To neznamená, že Izrael je bílý jako lilium, budování osad na okupovaných územích je v rozporu s mezinárodním právem. To se však netýká Gazy, odkud se Izrael stáhl. Moci se tam hned chopili teroristé z Hamásu, kteří brutálně vraždili své palestinské bratry a pak opakovaně ostřelovali Izrael
Neupírám Klusovi právo se vyjádřit, je to jedno z nejdůležitějších práv, které potlačují jen nejrůznější diktatury. Lidé, kteří mají potřebu se vyjádřit k pro ně palčivým otázkám, však musejí také počítat s tím, že se sami stanou terči kritiky. Pokud však Klusovi někdo hrozil smrtí, je to nechutné.
Různí umělci a celebrity by si však měli uvědomit, že není dobré se vyjadřovat k věcem, o nichž toho moc nevědí, i když mají pocit, že musejí promluvit, protože jejich slovo je slyšet. Navíc se po nich od dob Beatles chce, aby se vyjadřovali k věcem, jimž nerozumí.
Nechci vyzývat ševce, aby se držel svého kopyta, ale bylo by dobré, kdyby se Klus přece jen více informoval. Měl by si přečíst i něco jiného než Pappého Deset mýtů o Izraeli, aby pochopil, že zrovna Pappého názory nejenže nejsou ty jediné, ale jsou také velmi sporné. Navíc paradoxně ukazují na svobodu Izraele, neboť palestinští radikálové by se s takovým odrodilcem nepárali. Pro začátek bych mu doporučoval si přečíst nebo poslechnout vyjádření Červeného kříže.
