Článek
Zajímavé je, že se to děje v době, kdy má každý vrcholný politik celý štáb mladých lidí v širokých kalhotách a drahých keckách, kteří je natáčí kdekoli i kdykoli, jak sehrávájí více či méně pitomé scénky a skeče místo toho, aby dělali to, co politici ještě před patnácti lety běžně dělali. Tedy tak nějak dělali, co slíbili ve volbách, že dělat budou, alespoň trochu smysluplně, a obtěžovali nás svojí přítomností, jen když to bylo nezbytně nutné. Ostatně si nevzpomínám, že by kdokoli v jakýchkoli volbách kandidoval s programem „natočím vám deset debilních videí a vyfotím pět selfíček na sociální sítě za týden“.
Jistě, bylo by snadné z toho obvinit Andreje Babiše a jeho tým, kteří před pár lety tohle šílenství, které můžeme pojmenovat „tiktokizace politiky“, nastartovali způsobem, který dneska všichni kopírují. A to tak, že jsou i v opozičních stranách politici interně hodnoceni podle „viditelnosti na sítích“. Místo politiků máme influencery.
K čemu tenhle imbecilní trend vede, vidíme právě v průzkumu NMS - politici pálí peníze v krysím závodu, jehož jedinými vítězi je těch pár mladých lidí v jejich týmech pro sociální sítě a video, kteří si vydělají na nový MacBook Pro. Problémem totiž je, že videa určená k použití na sociálních sítích jen krmí algoritmy, které je zjevně doručují jen bublině podporovatelů, případně těm lidem na druhé straně, kterým Andrej Babiš rád říká „hejteři“. A volič skrolující feedem facebookových videí má zjevně paměť akvarijní rybičky.
Výsledkem je zmatení, které je ale pro mnoho politiků, primárně těch používajících populistické metody komunikace, vlastně výhodné. Andreji Babišovi nepochybně vyhovuje, že jej mají lidé za opozičního politika. Podobně s celou věcí umí pracovat i Piráti (rozhodně po ANO nejlepší adoptéři politické tiktokizace a populistické komunikace), kteří před komunálními volbami v Praze, pro ně klíčovými, vytvářejí pomocí sociálních sítí zdání, že včera přišli a zítra vše vyřeší. Pražský magistrát přitom vedou či spoluvedou prakticky desetiletí. Jejich sebejistota jde přitom v komunikaci tak daleko, že Zdeněk Hřib neváhá v debatách na sociálních sítích svým oponentům spílat například do „incelů“ (v podstatě někdo, kdo nemá sex, abyste to nemuseli googlovat) jen proto, že s ním nesouhlasí. Což je nepochybně bizarní. Když Andrej Babiš na tiskovkách nadává novinářům, považujeme to za skandální. Ale když politik, pobírající veřejné peníze za sezení v Poslanecké sněmovně, na magistrátu a ve vedení dopravního podniku na sociálních sítích nadává lidem, bereme to jako normální. I to je důsledek oné tiktokizace politiky.
Nicméně, zpátky k informaci ze začátku článku. Pokud se vám někdy stane to, že by vám Zdeněk Hřib nebo nějaký jiný politik na sociálních sítích nadával, klidně se ho zeptejte: „A vy jste kdo?“