Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Izrael bránil Emiráty. Co na to zastánci Palestinců? - Alex Švamberk

Izrael během války s Íránem vyslal jednu baterii systému Železná kopule do Spojených arabských emirátů. Zamířilo tam i několik desítek izraelských vojáků, kteří se starali o obsluhu. Označení přelomová událost není nijak nadnesené.

Foto: David Neff, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Izrael ještě nikdy předtím žádnou baterii systému Iron Dome do zahraničí neposlal. Přitom sám čelil vzdušným útokům ze strany Íránu a Hizballáhu. Přesto vyhověl žádosti šajcha emirátu Abú Zabí Muhammada ibn Zájida Nahjána, který je současně prezidentem Spojených arabských emirátů. Když země čelila ostřelování raketami a drony ze strany Íránu, obrátil se na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.

Podle izraelských zdrojů systém zlikvidoval několik tuctů íránských střel a dronů.

Emiráty (a Bahrajn) v září 2020 podepsaly tzv. Abrahámovské dohody, v nichž uznaly existenci židovského státu, což ukazovalo, že se začíná měnit přístup sunnitských monarchií k Izraeli. Přestože obě země spolupracovaly i v obranné oblasti (vyměňovaly si například data ze systému včasné výstrahy varující před vzdušným útokem), představa izraelských vojáků působících na území Spojených arabských emirátů byla nemyslitelná. Když však obyvatelům Emirátů začaly padat na hlavy íránské rakety a drony, jejich pohled se změnil, byť se o vyslání jednotky obsluhující systém Iron Dome mlčelo.

Izrael se chytře chopil nabízené šance. Netanjahu šajchovi vyhověl. Poslání baterie Iron Dome se mu politicky vyplatilo. Pomoc Izraele však byla větší. Jeho letadla útočila také na pozice jednotek na jihu Íránu, aby neostřelovaly území Emirátů.

Klasické rozdělení Blízkého východu, kdy rozhádané muslimské země spojoval odpor k Izraeli, patří minulosti. Těžiště se přesouvá do soupeření mezi arabskými zeměmi a Íránem, kdy militaristický šíitský stát vedený duchovními a revolučními gardami představuje pro sunnitské země v oblasti větší riziko než existence židovského státu, který se nepodařilo vyvrátit.

Spojenectví s Izraelem v obranné oblasti už není nepřekonatelnou bariérou, ale výhodnou možností. Už Abrahámovské dohody ukazovaly, že se mnohé arabské režimy nejen vyrovnaly s existencí Izraele a přijaly ji, ale naopak s ní už také kalkulují. Teherán si to uvědomoval. Riziko, že by Izrael uzavřel dohodu i se Saúdskou Arábií, bylo pro Teherán takovou hrozbou, že nechal palestinské hnutí Hamás 7. října 2023 podniknout teroristický útok na Izrael.

Staré představy o rozložení sil a o „izraelsko-arabském“ sporu jsou passé. Jenom nevím, jak se s tím vyrovnají zaslepení zastánci Palestinců pokřikující heslo „od řeky k moři“. Půjdou demonstrovat před velvyslanectví Spojených arabských emirátů? Začnou kromě palestinské vlajky mávat i íránskou, byť Írán v říjnu 2023 Palestince zneužil pro své zájmy? Stejně se k nim v roce 1948 zachovaly Egypt, Jordánsko, Libanon, Sýrie a další arabské země, když je odradily od vyhlášení státu Palestina s tím, že Židy se podaří vyhnat.

Asi jim nedojde, že pro mnohé skupiny v oblasti jsou obyčejní Palestinci jen pěšáky pro jejich zájmy. O jejich blahobyt nejde ani Hamásu, ovšem svět iluzí se obtížně opouští.

Související články

Výběr článků

Načítám