Článek
Zatímco jeden dostal tři roky a byl vyhoštěn na deset let, druhému odvolací soud trest zmírnil a nechal ho jen vyhostit na neurčitou dobu, tedy natrvalo. Nevyhostili ho do nějaké vzdálené země, odkud je těžké se do České republiky vrátit, ale na Slovensko, jež je také součástí schengenského prostoru. Na hranicích přitom nejsou žádné kontroly a bez problémů jde přejít i tzv. zelenou hranici. Muž de facto vyvázl bez trestu.
Kvůli verdiktu pražského městského soudu z loňského října se na jaře obrátil tehdejší ministr spravedlnosti Pavel Blažek na Nejvyšší soud. Ten stížnosti ministra vyhověl, konstatoval, že byl porušen zákon ve prospěch obviněného a trest označil za neadekvátně mírný. Změnit ho však už nemohl.
Soudy jsou nezávislé, ovšem pokud soudci rozhodují takto a vlastně nadržují pachatelům znásilnění, je to špatně. V tomto případě nešlo „jen“ o nějaké obtěžování a osahávání, ale o penetraci. Odvolací soud hájil zmínění trestu tím, že původní byl příliš tvrdý vzhledem lehké retardaci a nedoslýchavosti pachatele. Možná neslyšel případné „ne“. To, že si dívka může nést celoživotní následky, jaksi pominul. Jako by žena byla něco míň, takže pachateli kvůli tomu nelze ničit život, když už má rodinu a děti. Přitom šlo mladistvou.
Nejde však jen o rozhodnutí odvolacího soudu, už původní tresty byly vzhledem k povaze činu a věku oběti neadekvátně nízké. Soudci si zřejmě neuvědomují, co znásilnění znamená pro ženu, navíc takto mladou dívku, a co si ponese celý život. Pokud je přístup soudců takovýto a sami kvůli jasnému morálnímu selhání nerezignují, což by měli udělat, kdyby neměli hroší kůži, tak se musí upravit trestní sazba, aby nebylo možné za znásilnění mladistvé, kdy dojde k penetraci, ukládat takto nízké tresty, nota bene podmíněné.
Stejně tak je nutné zpřísnit postup vůči pedofilům, kteří klidně mohou pracovat s dětmi. Nemusí přitom stačit ani chystaný tzv. dětský certifikát, který potvrdí, že člověk pracující s dětmi není registrovaný mimo jiné jako sexuální násilník. Potřeba je jasně a přísně stanovit i podmínky, za kterých lidé v rámci svých aktivit mohou přebírat děti do své péče, což se týká třeba táborů nebo různých kroužků. Příslušné spolky by přitom měly mít vlastní směrnice, jak postupovat, když se objeví případy zneužívání, a jak se těchto lidí snadno zbavit.
Pokud si lidé sami neuvědomují, co je nepřijatelné, musí holt nastoupit směrnice nebo zákon, který děti a oběti sexuální agrese ochrání a pachatele adekvátně potrestá.
