Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Hořká pachuť procesu se spadlým mostem ve Studénce – Alex Švamberk

Po čtrnácti letech se uzavřel případ pádu rekonstruovaného mostu ve Studénce do kolejiště. Do zříceného mostu narazil mezinárodní expres. Zastavit nešlo. Byť zemřelo osm lidí a stovka dalších byla zraněna, padly jen podmíněné tresty.

Alex Švamberk

Článek

I když okresní soud poslal Oldřicha Magnuska a Zdeňka Malého z firmy Bögl a Krýsl do vězení na tři a půl roku, krajský soud jim tresty zmírnil na podmínečné. Hořkosti části pozůstalých a obětí se nelze divit. Soud se neuvěřitelně vlekl, takže se dlouho nemohli dočkat spravedlnosti.

Jedním z důvodů, proč krajský soud změnil nepodmíněné tresty na podmíněné, bylo to, že trestní řízení trvalo tak dlouho. Jako by to něco změnilo na velikosti tragédie, jako by s lety ubylo obětí.

To je velmi špatný signál. Znamená to, že pokud se obviněným nebo obžalovaným podaří vyšetřování a proces dostatečně dlouho protahovat, dostanou mírnější trest. A někteří toho už využívají.

Ale tak jako most nespadl sám od sebe, ani proces se nevlekl dlouho sám od sebe. Je pravdou, že případ byl složitý a k pádu mostu při opravě vedla kombinace řady faktorů, přičemž se těžko zjišťovalo, kdo za co může. Odborné posudky byly protichůdné, protože se obhájci snažili najít takové, které zmenšovaly vinu jejich mandantů.

Vše komplikovalo to, že na sebe vinu házely dvě zúčastněné firmy. Soudci připouštěli, že se v lese posudků neorientují, ale nevšiml jsem si, že by nějaký kvůli tomu svlékl talár, protože je to nad jeho síly a jako soudce selhal, nebo si vystudoval stavební fakultu, aby kauze lépe porozuměl. Od doby pádu mostu by to stihl v pohodě dvakrát.

Případ se uzavřel, aniž by zaznělo, jak to, že soudy nezvládly případ uzavřít dříve, kdo je tím vinen a co v soudním systému funguje špatně. Problémy se ukazují i u pádu Trojské lávky, kde se nedá případ rozseknout, protože už byly odstraněny trosky.

Přitom nejde o pár kytek marihuany vypěstovaných pro vlastní potřebu, za což se lidi zavírali, i když nikomu nevznikla žádná škoda. Ve Studénce umřelo osm lidí a desítky dalších mají zničené životy.

Soudní moc ráda zdůrazňuje svou nezávislost. A nezávislá v demokracii být musí, ovšem současně si musejí její představitelé uvědomit, že jsou součástí společnosti, že nežijí ve vzduchoprázdnu. Jak ukázal verdikt, mají naprosto nulovou sebereflexi.

A jaký je osud firem, jež v případu figurovaly? Firma Bögl a Krýsl k. s., jejímž dvěma představitelům hrozily nejvyšší tresty a která je spojena s pády dalších dvou mostů, dál funguje. Další do opravy zapletenou firmu ODS - Dopravní stavby Ostrava už na trhu nenajdeme. Poté, co ji ovládla Eurovia CS, nese její jméno.

Vše připomíná ostudnou prvorepublikovou kauzu domu Na Poříčí. Novostavba obchodního domu firmy Jakesch se zřítila před dokončením 9. října 1928, přičemž zemřelo nejméně 46 lidí.

Bylo to největší z podobných neštěstí na konci dvacátých let v době stavebního boomu a vrabci si cvrlikali, že v rámci snížení nákladů použila firma stavitelů Tomáše Pražáka a Pavla Moravce méně kvalitní cement.

Veřejnost byla zděšena a levicoví poslanci v čele s komunistickými v parlamentu tepali „chamtivé“ kapitalisty, ale nic se nestalo. Za příčinu se označilo přetížení rohových pilířů a firma Pražáka a Moravce postavila na stejném místě o dva roky později hotel Centrum.

Závěr procesu s mostem ve Studénce posiluje argumenty těch, kteří vidí současnou demokracii jako nerovnou a nadržující bohatým a vlivným. Je vodou na mlýn populistům všeho druhu, kteří říkají, že dneska žádná spravedlnost neexistuje.

Reklama

Výběr článků

Načítám