Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Dilema centrálních bankéřů – Alex Švamberk

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Dopady inflace pociťuje vzhledem k její výši každý. Odhady uvádějí, že by měla pomalu klesat, i když to moc rychlé nebude. V pozadí je však další nebezpečí, které představují pokračující pády bank. Zvládání takovéto krize přitom vyžaduje úplně jiné kroky než krocení inflace, takže centrální bankéři mají dilema, jestli úrokové sazby snižovat, nebo zvyšovat.

Foto: Novinky

Alex Švamberk

Článek

Když v půlce března padla Silicon Valley Bank (SVB), zdálo se, že je to dáno jejím specifickým zaměřením na podporu start-upů a technologických společností, jejichž akcie v posledních měsících ztrácely na hodnotě, a mnohé – nejenom Muskův Twitter – musely propouštět.

SVB sice byla první, ale ne jediná. Následovala další menší newyorská banka Signature, která byla také specifická – hodně investovala do kryptoměn, což je riziková oblast. Trochu to připomínalo splasknutí dotcomové bubliny na přelomu tisíciletí, kdy se kvůli budoucím výnosům investovalo do internetových firem, které mnohdy nevydělávaly.

Americké úřady rychle zareagovaly ve snaze zabránit dominovému efektu, kdy by lidé zahájili run na banky, tedy překotný výběr svých prostředků. Za pár dnů zdůraznily, že se vkladatelé mohou dostat ke svým prostředkům, dopady mají nést akcionáři a investoři. I tak si klienti bank vybrali za poslední měsíc do půlky března skoro sto miliard dolarů, přičemž z menších bank bylo vybráno 120 miliard dolarů. Zhroucení celého sektoru nehrozilo, jde o výběr asi 0,6 procenta z celkového objemu vkladů.

Jenomže problém nezůstal omezený na Spojené státy a banky spojené se start-upy a kryptoměnami. Do potíží se dostala velká švýcarská banka Crédit Suisse, kterou musela s podporou státu převzít konkurenční USB. Crédit Suisse měla dost problémů kvůli neúspěšným investicím do zkrachovaných fondů Archegos a Greenhill Capital, takže musela vydat akcie ve výši čtyř miliard švýcarských franků. Skončila v obří ztrátě, 7,3 miliardy franků, a Saúdská národní banka, která držela deset procent akcií, sdělila, že už švýcarské bance nemusí pomáhat. Přes rychlé převzetí a garance švýcarské národní banky ve výši 9 miliard franků se trh neuklidnil, začaly se silně propadat akcie Deutsche Bank, která se nedávno, v posledních letech, musela restrukturalizovat, ale také Société Generálé a Commerzbank.

Centrální bankéři se dostali mezi dva mlýnské kameny. Na jedné straně potřebují krotit inflaci, což znamená zvyšovat základní úrokové sazby – tedy „zdražovat“ peníze, aby se tolik neutrácelo. Naopak krize včetně bankovních se zmírňují naléváním peněz do ekonomiky, nebo alespoň zvýšení jejich dostupnosti jejich zlevňováním, což znamená nastavit co nejnižší úrokové sazby. Americký FED se rozhodl pro první krok, minulý týden zvedl základní úrokovou sazbu o 25 bodů na 4,75 procenta. Inflaci se nedařilo zkrotit, platy sice už nerostly tak moc, jak se předpokládalo, ale vzniklo výrazně více nových míst, než se odhadovalo. Centrální bankéř Jeremy Powell minulý týden dospěl k závěru, že je inflace větším rizikem než hrozba bankovní krize, a neustoupil tlaku na nezvyšování úrokových sazeb. Výběry střadatelů nezačaly s pádem SVB, vklady klesaly celý poslední rok, od loňského února se snížily o 582 miliard dolarů, což zřejmě souvisí s inflací, kdy střadatelům nezbývá než vybrat své úspory.

Už v únoru zvedla o 50 bazických bodů z 2,5 na tři procenta základní úrokovou sazbu i Evropská centrální banka ECB, zvýšení bylo razantnější než za mořem, což je dáno tím, že ECB se snažila co nejdéle držet sazby dole.

Současné dění naštěstí nepřipomíná rychlý pád investiční banky Lehman Brothers v roce 2008, což ale neznamená, že krize pomalu nedoutná a nemůže se rozhořet, protože každá krize vždycky vypadá jinak. Pro většinu menších amerických podniků jsou klíčové právě úvěry od menších a středních bank a tyto podniky jsou jedním z klíčových prvků americké ekonomiky. Dění za mořem i v Evropě přinejmenším ukazuje, že razantní opatření zavedená roku 2008 nejsou tak účinná, jak se původně slibovalo. Navíc stále platí, že některé banky jsou tzv. příliš velké na to, aby padly, takže se musejí zachraňovat za každou cenu.

Česká republika má výhodu na rozdíl od zemí eurozóny, že ČNB může měnit základní úrokovou sazbu, protože jsme zatím zůstali u koruny. To ale neznamená, že by se nás problémy zejména evropských bank netýkaly. Nežijeme v izolované bublině, naše ekonomika je silně navázaná na evropskou, nemluvě o tom, že velké tuzemské banky jsou vlastněné zahraničními, a matka Komerční banky je mezi těmi postiženými poklesem hodnoty svých akcií.

Reklama

Výběr článků

Načítám