Článek
Dokument zveřejnil ve středu server Aktuálně.cz. Objevily se sice pochybnosti o jeho autentičnosti, ale čínská ambasáda jeho pravost nepopřela, i když na to byla tázána a měla na odpověď dost času. Jen se divila, odkud se vzal.
Zveřejnění dopisu nebylo pro velvyslanectví nijak příjemné. Diplomacie obvykle bývá výsostným územím kulantních, byť mnohdy dvojznačných formulací, ve kterých jsou hrozby umně skryté. Na to však čínské velvyslanectví zcela rezignovalo, protože rezignovalo i na elementární slušnost. Z fotografie dopisu je zřejmé, že se velvyslanectví nezdržovalo ani takovými banalitami, jako je pozdrav. Jako ve vojenském rozkazu rovnou v bodech napsalo, co mu vadí, a pohrozilo, že „české podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Tchaj-wanu předsedou Kuberou platit“. Dopis naznačuje, koho by se to mohlo týkat, aby se na Hradě chytili za nos. Zmiňováno je, že pro Škodu Auto, Home Credit Group a Klavíry Petrof se Čína stala největším zahraničním trhem.
Šéf zahraničního odboru Hradu: Pochybuji, že výhružný dopis pro Kuberu je pravý
Zpupní čínští představitelé dávno ztratili nátěr úlisné orientální uhlazenosti a odhalili své ledví. Už nátlak na Prahu ukázal, že jakmile se cítí silní, nejednají v rukavičkách a chovají se jako nadřazení dobyvatelé. Nyní však již překročili všechny meze. Přestože zahraniční politika spadá do kompetence vlády a cestu měl podniknout předseda Senátu, obrátili se na Pražský hrad. Zřejmě měli pocit, že tam najdou největší zastání.
Po podobném kroku by mělo následovat minimálně předvolání čínského velvyslance, aby podal vysvětlení. Americký velvyslanec Richard Grenell loni na Twitteru kritizoval, že Německo nemíní zvyšovat výdaje na obranu a že pokračuje ve stavbě plynovodu Nord Stream II z Ruska. Říkal také, že chce sám posílit konzervativce napříč Evropou. Představitelé všech stran a liberálové ho za to kritizovali a požadovali jeho vyhoštění. Takové kroky by měly následovat i u nás, protože dopis představuje otevřenou hrozbu ekonomické války vedené vůči českým podnikům.
Pekingské vedení by si mělo uvědomit, že od nástupu velvyslance Čang Ťien-mina se vzájemné vztahy výrazně zhoršují, a odvolat ho. Do jeho nástupu byly vztahy víceméně korektní, i když i jeho předchůdkyně Ma Kche-čching měla tendenci rovnat české politiky do latě a přehnaně podrážděně reagovala na setkání dalajlámy s tehdejším ministrem kultury Danielem Hermanem, byla však mnohem obratnější. Čang naopak všechny spory vyostřuje ad absurdum, což se ukázalo jak v případu Huawei, tak u konfliktu s Prahou. Bez těchto kauz by přitom žádný nápad s Kuberovou cestou na Tchaj-wan ani nevznikl. Čang ve výsledku posiluje protičínské nálady a vytváří dojem, že čínská a západní kultura jsou zcela neslučitelné.
Kuberova cesta by byla překročením zavedených pravidel a mohla by být brána jako zpochybnění politiky jedné Číny. Jak však přiznalo i čínské velvyslanectví, byl tam i předseda belgického senátu Jacques Botchi a Belgie také uznává politiku jedné Číny.
Lze pochopit, že pro Peking je nepříjemné, že ani 71 let po vyhlášení po vyhlášení Čínské lidové republiky nemá pod kontrolou všechna území a Tchaj-wan je de facto nezávislý, i když samostatnost nikdy nevyhlásil. Čínská lidová republika by si však měla uvědomit, že ona sama nikdy Tchaj-wan neovládala. Ještě předtím, než ho v říjnu 1885 okupovali Japonci po vítězství v první čínsko-japonské válce, na něm byla vyhlášena Republika Formosa. Po druhé světové válce už se komunistické lidové armádě ostrov nepodařilo silou připojit.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Peking by tudíž měl přestat vyhrožovat a být vděčný, že se vůbec uznává idea jedné Číny, i když je to jen kvůli ekonomické a vojenské síle Číny. Působí jako ukřivděné malé dítě a ne jako supervelmoc.