Článek
Předseda Senátu Miloš Vystrčil je druhý nejvyšší ústavní činitel České republiky. Jeho snaha mermomocí navštívit Tchaj-wan má být nejen potvrzením síly českého lva, který se čínského draka nebojí, ale také pomsta za úmrtí jeho předchůdce Jaroslava Kubery. Kubera, výrazný politik, čest jeho památce, ale umřel na infarkt.
Politické příčiny smrti jsou možné dvě. První – vyčerpání z tlaku politické skvadry nesouhlasící s cestou do Číny. Ta se soustředila nejen kolem Pražského hradu. Zdůrazňuje oficiální politiku naší země i Evropské unie, která politiku jedné Číny uznává, a také obchodní zájmy.
Druhá možná politická příčina selhání srdce – vyčerpání z tlaku politické skupiny čínobijců, kteří naopak Kuberu na Tchaj-wan hnali, aby uspokojili poptávku voličů převážně opozičních stran, a jemu výměnou pomohli v rámci Senátu a v budoucích volbách.
Třetí možnost je nepolitická. A to, že lidé prostě umírají – věkem, následky kouření, nemocí a podobně.
Z výše popsaného je zřejmé, že v jádru věci není ani tak náš vztah k Číně, jako otázka domácí. Část politiků chce voliče protičínské, část pročínské, respektive ty, kterým je vztah Číny a Tchaj-wanu víceméně jedno. Velká slova o lidských právech a sebeurčení jsou zástěrka maskující cestu k moci.
Z hlediska Číny, jejíž jedno město má tolik obyvatel jako naše země, je ale postoj České republiky důležitý asi tak, jako pro nás názor obyvatel San Marina na naše vztahy s Polskem. Prohlášení mohou být nepříjemná, ale na oficiální politice Číny se nic nezmění, když Vystrčil krytý naší opozicí vyrazí na Tchaj-wan.
Velvyslanectví Pekingu u nás protestuje, jako by to dělalo v jakékoliv jiné zemi. To je v diplomacii běžné. Skutečnost, že se k otázce vypracují analýzy, je běžná také. Cílené úniky analýz a neoficiálních dopisů do médií jsou běžné také, byť v zahraniční politice krajně nežádoucí.
Tím se dostáváme k zhodnocení, zdali se jedná o trucpodnik (řečeno slovy předsedy Poslanecké sněmovny Vondráčka) nebo výpravu hrdinného reka bijícího se za spravedlnost. Vystrčil řekl: „Buď budeme dodržovat principy, nebo počítat groše“. Vládní letadlo by ale chtěl. Pokud mu o principy jde, tak si letenku s normální aerolinkou zaplatit může. Aspoň neporuší oficiální politiku České republiky a Unie. Co se dodržování principů týká, stačilo by říci Číně, že její námitky byly zaznamenány a my si doma můžeme říkat, co chceme a případně cestovat, kam chceme. Tečka.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Létat je dobré, pokud z toho jaksi kouká prospěch. S Tchaj-wanem i Čínou obchodujeme a je na místě zdůraznit, že moudrý člověk ví, že politika se do vztahů osobních a obchodních netahá. Ať už se poletí nebo ne, obchod poběží i nadále. Pokud by ho snad samotný Tchaj-wan snížil, když se nepoletí, nebo naopak zvýšil, když se poletí, tak by se ukázalo, že si s Čínou nemá moc co vyčítat. Co se týká samotného předsedy Senátu, jeho životopis (zde) naznačuje, že zahraniční politika je pro něj pole neorané a mohl by si dělat kampaň na ledasčem jiném, pro naše studenty a žáky užitečném.