KOMENTÁŘ: Čeští politici a terorismus - Jiří Pehe

To se stalo i po posledním teroristickém útoku v Londýně. Bohužel řada politiků ale také neodkáže odolat pokušení, aby nečinili závěry, které mají jen málo společného s daným útokem a často zní skoro jako poplašná zpráva. Mohou navíc vypadat ve zpětném pohledu docela směšně.

Jako například při loňském útoku „osamělého vlka“ v Mnichově, po němž okamžitě někteří politici u nás reagovali slovy o islámském terorismu, který spojovali s migrační vlnou, zejména pak právě s údajnou lehkomyslností Německa, které migrantů přijalo přes milión. Později se ukázalo, že pachatelem byl Němec íránského původu, který ovšem nesympatizoval s radikálním islámem, ale byl inspirován norským pravicovým extremistou Breivikem.

V reakci na londýnský útok prohlásil kupříkladu předseda Komunistické strany Čech a  Moravy Vojtěch Filip, že „situace je vážnější, než si někteří připouštějí. Armáda pěšáků, která sem vstoupila v rámci migrační krize, je v roli vojáků, kteří se snaží přeměnit Evropu v jiný svět“.

Je ohromující, že předseda relativně velké politické strany dokáže uplácat dohromady argumentační bábovičku z věcí, které spolu vůbec nesouvisejí, a  ještě mít evidentně pocit, že řekl něco zásadního. Vždyť v době, kdy na londýnský útok reagoval, nebylo vůbec jasné, kdo ho spáchal. Mohlo se nakonec třeba ukázat, že šlo o irského nacionalistu.

Nyní už víme, že útočníkem byl britský občan, nikoli tedy člen „armády pěšáků“, která do Evropy prý vstoupila v rámci migrační krize, aby ji přeměnila v jiný svět.

Bez zajímavosti přitom není ani skutečnost, že Velká Británie není členem schengenského prostoru, a migranti se tam tudíž dostávají jiným způsobem, než se dostali do kontinentální Evropy. Migrační vlna z roku 2015 Velkou Británii příliš nezasáhla, většina muslimů tam pochází z jiných zemí než těch, odkud proudili na evropský kontinent.

Jakási automatická snaha mnohých politiků spojovat terorismus s nedávnou teroristickou vlnou je populismus, který obchoduje se strachem. Ano, odehrálo se několik útoků, v nichž figurovali lidé, kteří se do Evropy dostali spolu s více než miliónem jiných, kteří se žádné teroristické činnosti nedopouštějí. Většina teroristických útoků byla ale spáchána zradikalizovanými muslimy, kteří se v Evropě už narodili a mají evropské pasy.

Je tedy zřejmé, že odpověď na to, jak předcházet teroristickým útokům, primárně leží nejen v ještě lepší činnosti tajných služeb, které monitorují radikály, ale také v daleko tvrdším přístupu vůči nejrůznějším modlitebnám a dalším místům, kde působí kazatelé a náborové buňky fundamentalistických odnoží islámu. Jisté naopak je, že terorismus neporazíme zevšeobecňujícími prohlášeními, v nichž politici jako Filip splácají všechno dohromady.