Článek
Radost může mít také teď už řadový poslanec Adam Vojtěch. Jako mladý člověk si může začít zase užívat života bez toho, aby mu všichni okopávali kotníky a premiér Babiš si z něho dělal pokusného králíka přijatelnosti roušek.
Radost také mohou mít všichni stoupenci přísných opatření proti šíření viru. Prymula se podle očekávání do své role opřel s plnou vervou. Restaurace a hospody se mají zavírat už v deset, lidé mají do nich podle Prymuly chodit dřív. Zní to absurdně, jako by se virus řídil hodinkami, ale na tuto kritiku je možné říct obvyklou větu – „nejste epidemiolog“.
Školy se mají podle Prymulova doporučení tento pátek zavřít. Nelibost resortu zodpovídajícího za vzdělávání je zřejmá, protože ředitelům škol dal možnost se svobodně rozhodnout, jestli žáky do školy v pátek pozvou, nebo jim prodlouží víkend.
Radost také nemohou mít rodiče, kteří už teď musí dětem vysvětlovat masky, a navíc ještě nevědí, zdali si nebudou muset brát pravidelné volno nebo shánět hlídání pro ratolesti. S tím, že se jinak třeba jejich ratolesti mohou jít pilně promořovat třeba do parku, nákupního centra nebo kamkoliv jinam.
Když jsme u těch škol, dost fantasticky zní kupříkladu výuka lékařů on-line na vysokých školách. Jít k lékaři, který studoval on-line, bych opravdu nerad a asi nejsem sám.
Radost také nemohou mít ti, kterým už celá kauza kolem koronaviru leze krkem a Prymulu vnímají jako ztělesnění autistického arciďábla útlaku.
Z hlediska politického je zásadní otázka, jestli z Prymulova nástupu může mít radost sám premiér, případně jeho podporovatelé. Nebo zdali se naopak mohou radovat politická opozice a premiérovi odpůrci. Co se opozice týká, ta má nyní patent na rozum, jak se nemělo rozvolňovat moc rychle, co se mělo udělat lépe, ale onehdá na Karlově mostě u stolu slavícího rozvolnění její zástupci vysedávali.
Babišova sázka na Prymulu může vyjít. Zavření restaurací a roušky uvnitř ještě leckdo snese. Ve chvíli, kdy se ale zavřou školy, rodiče nebudou vědět co s dětmi, zdravotní sestry přestanou kvůli tomu chodit do práce a obecně se zase zastaví život, pak přijde problém.
Obecně je to ale obchod s deštěm. Buď tempo nakažených poroste tak rychle, že se vytvoří kolektivní imunita a následně bude nově nakažených ubývat, nebo se najde vakcína a opět se vše rozvolní. Pak mohou Babiš s Prymulou tvrdit, že to oni se zasloužili. Tvrdit, že zabránili mrtvým na ulici a přehlcení zdravotního systému.
Ať tak či onak, k úlevě zákonitě časem dojít musí. To víme z historie jiných epidemií, které si vyžádaly spoustu mrtvých. Stačí vzpomenout na španělskou chřipku. Padlo jí za oběť více lidí než za obě světové války a skončila čirou náhodou před sto lety. Řádila dva roky.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Kostky byly vrženy a hraje se o čas. Babiš má s Prymulou politicky našlápnuto a obětovat ho může vždy. Pokud to ale bude s virem jako doposud, únava lidí se prohloubí a voliči mohou koupi deště odmítnout.