Článek
Při analýze Babišových nejrůznějších prohlášení v uplynulých měsících si nelze nevšimnout dvou motivů, které se v nich neustále opakují. Tím prvním je ujišťování, že už nesmíme dopustit plošné restrikce, které by zmrazily ekonomiku podobně jako na jaře. Nemůžeme si to prý dovolit.
Tím druhým pak tvrzení, že většina veřejnosti už si nové restrikce nepřeje. Na námitky, že odpovědný politický lídr by se přece neměl v krizové situaci řídit náladami veřejnosti, ale tím, co spolu s experty považuje za nutné udělat pro ochranu životů a zdraví lidí, Babiš z pozice jakéhosi samozvaného epidemiologa obvykle odpovídal, že koronavirus není už tolik nebezpečný.
Důležitější než počet nakažených je prý „smrtnost“. A jelikož virus prý neubližuje mladým lidem, je třeba chránit především ty starší. Spíše než s pomocí plošných restrikcí je lepší s ním bojovat s pomocí „chytré karantény“.
Tyto argumenty znějí racionálně. Problémem je, že jejich hlavním motivem jsou osobní politické cíle, které jejich racionalitu značně oslabují. Tím prvním je úspěch v krajských volbách, tím druhým vítězství ve volbách do Sněmovny v příštím roce. Na samostatnou úvahu pak je, proč se Babiš za žádnou cenu nechce pustit politické moci.
S cílem uspět v krajských volbách spustil Babiš jakési předčasné Vánoce pro ty voličské skupiny, které ho podporují, což jsou především starší lidé v důchodovém věku. Liberální přístup k nošení roušek a zavádění restrikcí pro změnu mohl nejen přivést do tábora voličů ANO mladší lidi, ale také uklidnit ty starší, že nebudou opět izolováni od svých příbuzných, a zajistit jejich hojnou volební účast.
Tato strategie mohla být úspěšná, pokud by počet nakažených začal růst až po volbách. Jenže právě přílišná liberálnost přístupu k epidemii, doprovázená chaosem ve vládních krocích, způsobila, že počet nemocných, včetně těch vyžadujících nemocniční péči, začal prudce růst už před volbami, a lidé se začali bát. Mnozí z těch starších cestu k volebním urnám nebudou radši riskovat. Tato zjevně chybná kalkulace teď může Babiše stát nemálo hlasů.
Druhou chybou je mylný předpoklad, že si ani prudce rostoucí počet nakažených nevyžádá plošná restriktivní opatření dusící ekonomiku. Babiš opakoval, že i navzdory druhé vlně bude Česká republika na jaře mezi nejlepšími v Evropě, pokud jde o stav ekonomiky.
Jenže prudký nárůst počtu nakažených, který mění Českou republiku jako celek v rizikové území, kde už není možné účinně čelit nákaze ani s tím málem, co se povedlo pod Babišovým chaotickým vedením uskutečnit z tzv. chytré karantény, si plošné restrikce nakonec vyžádá. Na nové, třeba jen částečné zavření ekonomiky není přitom vláda připravena – nejen proto, že s ním nepočítala, ale protože se enormně zadlužila už při vlně první, přičemž celá řada jejích opatření nebyla příliš účinná.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Ekonomická krize tak může být mnohem hlubší, než bylo nezbytné, a Babiš bude v takovém případě sčítat ztráty. Současná situace by se tak mohla stát čímsi jako bodem zlomu v české politice po několika letech, kdy preference hnutí ANO setrvale zůstávaly okolo 30 procent.