Článek
Lze porozumět šoku a vzteku konzervativců, že jejich mladá hvězda, vlivný influencer, byla zavražděna, že si přisvojili heslo Jsem Charlie. Kirkovi lze vyčítat leccos, ale nebál se jít mezi lidi a diskutovat s nimi ani na horké půdě amerických univerzit, což se mu nakonec stalo osudným.
Chápat lze i reakci jeho manželky Eriky, která řekla: „Nemáte tušení, jaký oheň jste zažehli v této manželce, pláč této vdovy se bude rozléhat po celém světě jako bojový křik“. Ovšem její další slova věnovaná odpůrcům Kirka, že nemají vůbec tušení, co „právě rozpoutali po celé této zemi a na celém světě“, se bohužel ukázala jako prorocká.
Účty ultrakonzervativních aktivistů, jako je Laura Loomerová nebo Chaya Raichiková, které stojí za účtem Libs of LikTok, se začaly plnit repostovanými výroky kritiků Kirka s pravými jmény autorů a výzvami, aby byli vyhozeni z práce. Moderně se tomu říká doxing, ale je to prachsprostá štvavá kampaň v duchu kdo nejde s námi je proti nám. Lidé jim posílají vyjádření odpůrců Kirka, udávají je ne proto, že by za to dostávali nějakou odměnu, ale protože se cítí součástí hnutí, s jehož idejemi a vůdci se ztotožňují, přesně tak, jako to dělali mladí svazáci nebo příznivci nacistů.
Někteří lidé už byli propuštěni, jak ti placení státem, jako jsou učitelé nebo zdravotníci, tak i zaměstnanci soukromých firem, třeba aerolinek. Mnohdy však za úplné banality, jako je poznámka, že je ironií, že obhájce zbraní zabila kulka. Vkusné to není, ale není to žádná obhajoba vraždy.
Propuštěna byla i anestezioložka, která řekla, že nemůže cítit žádnou empatii, a citovala Kirkova vlastní slova, že empatie je pro společnost nebezpečná. Kirk to řekl, když hájil právo nosit zbraň s tím, že pár obětí střelby za to stojí. Další ztratili práci, protože říkali, že „nenávist plodí nenávist“ a zamudrovali si, že „když říkáte hrozná slova, nemůžete neočekávat, že se stanou hrozné činy“.
Takováto vyjádření vadí lidem, kteří se staví proti cancel kultuře, kdy se některé věci nemají říkat. Když se připomíná bílý rasismus a požaduje se odstranění soch jižanských generálů, tak konzervativci hovoří o překrucování dějin a svobodě slova. Pokud se však terčem vyjádření stane jejich ikona, tak hystericky umlčují disentní hlasy.
Nejde přitom jen o vlivné aktivisty, kteří se utrhli z řetězu. Viceprezident J. D. Vance řekl tento týden v pořadu Charlie Kirk Show, jak se stavět lidem oslavujícím smrt Kirka: „Nahlašujte je a zavolejte jejich zaměstnavateli.“ Ano, jde o odsouzeníhodné případy oslavy politické vraždy. I tak je to ale podpora udavačství a mimosoudní štvanice.
Mnozí však jdou ještě dál, jako republikánská kongresmanka Nancy Maceová, která vyzývá, aby školy a univerzity, které nezasáhnou proti zaměstnancům zveřejňujícím necitlivé příspěvky o Kirkovi, nedostaly ani pěťák.
Dění v USA ukazuje nejen na hloubku rozdělení americké společnosti, ale taky to, jak snadno přerůstá slovní nenávist v násilí. USA zažívají nárůst politicky motivovaných útoků a jejich terčem nejsou jen republikáni, když se loni střílelo i na Donalda Trumpa. V půlce června byla zavražděna vysoce postavená minnesotská demokratka Melissa Hortmanová a její manžel, postřelen byl demokratický senátor John Hoffman.
Štvanice na Kirkovy odpůrce však není činem zradikalizovaného jednotlivce, je to organizovaný hon na čarodějnice, jehož terčem jsou jako vždy ti odlišní. Za čarodějnických procesů to byly ženy znalé síly bylin a rituálů, za pogromů Židé, kteří „zabili Ježíše“ a obohacující se na nás, za komunismu reakční škůdci, ideologičtí diverzanti a pomlouvači podkopávající rozvoj socialismu.
V USA s tím mají zkušenosti, když se v padesátých letech za studené války stíhali lidé údajně podporující komunismus a vyšetřoval je Výbor pro neamerickou činnost. Pověstný senátor Joseph McCarthy tehdy viděl komunisty na každém rohu. Ti se už v USA neobjevují, tak se cílí na zastánce levice a osoby s jinou sexuální orientací. Loomerová dokonce spekuluje, že vražda Kirka byl spiknutím transgenderových osob, které cvičí mladé lidi v ovládání zbraní. Dokazuje to pomocí triček s nápisem zabij fašistu.
Ačkoli si mnozí v souvislosti s aktuálním děním mohou vybavovat mccarthismus nebo lynčování, bohužel nejblíž má situace k Německu třicátých let s vraždami mezi nacistickými a komunistickými bojůvkami. Proti nim se stavěla Eiserne Front, jejíž symbol tři ocelových šípů si vyryl Kirk na jednu z nábojnic. Adorace Kirka zase připomíná snahu různých skupin a režimů mít své mučedníky, jejichž odkaz je potřeba udržovat při životě. Nacisté měli Horsta Wessela, který byl nakonec vnímán jako obdoba Ježíše. Ještě že Kirk nenapsal žádný text písně o vyvěšování praporu, jinak by se všude zpíval.
Kdybych nepsal česky a nežil v zemi, o jejíž existenci mnozí Američané nemají ani ánung, jistě by mě zařadili na svůj seznam. Přestože vraždu odsuzuju, vidím Kirka mírně řečeno jako velmi spornou osobnost. Připomínat se musí oboje, zapomenutí si zaslouží jen vrah.
