Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Americké volby: vítězství dobra nad zlem? – Matěj Široký

Novinky, Matěj Široký

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Americká media vyhlásila za vítěze voleb demokratického kandidáta Joea Bidena. Donald Trump slibuje právní bitvu a to, že se nikdy nevzdá. Úplně jasno by snad mělo být 14. prosince během hlasování jednotlivých volitelů amerických států. Zdá se nepravděpodobné, že by mohl nastat nějaký zásadní zvrat. Zamysleme se ale, co nám americké volby ukázaly?

Foto: Právo

Matěj Široký

Článek

Dle záplavy komentářů oslavujících vítězství Joea Bidena měl člověk pocit, že se odehrála eschatologická bitva mezi dobrem a zlem. Na jedné straně stál Donald Trump, který měl všechny špatné vlastnosti, a na druhé straně skoro světec Joe Biden. Donald Trump byl vykreslen jako člověk rasistický, neurvalý k ženám, bojující proti svobodě svým postojem k potratům a popírač globálního oteplování.

Joe Biden pak byl pro dobro, pokrok, všeobecnou rovnost a ochránce planety. Netýkalo se to jen politických názorů, ale i charakterových vlastností. Trump vykreslený jako ignorant, zatímco Biden jako chodící encyklopedie. Abychom tenhle karikaturní postoj trochu opravili, stačí mediální obrazy konfrontovat s několika fakty.

Jak je možné, že Trump oproti minulým volbám zvýšil podporu od černochů a hispánců, když měl být podle černobílého vidění volen pouze stárnoucím bílým mužem? Navíc právě tato kategorie voličů Trumpa zradila. Joe Biden má

objektivně problémy se svojí zmateností. Těsně před volbami si při představování své rodiny spletl vnučku se svým mrtvým synem. To je na pováženou pro každého člověka, kdo chce zastávat významnou funkci, natož jednu z nejnáročnějších ve světě.

Je velmi snadné si představit reakci celého světa, kdyby takové zaškobrtnutí předvedl neználek Trump. Nejde mi ale o obhajobu jednoho nebo druhého kandidáta, ale o podtrhnutí skutečnosti, že úspěšná předvolební taktika byla vnutit americkému voliči, že se rozhoduje mezi dobrem a zlem. Tato skutečnost by nás měla znepokojit.

Jistě, v morální rovině osobního jednání se můžeme mezi dobrem i zlem rozhodovat. Ale i na osobní úrovni je málokdy tato volba jasná a mnohem častěji přemýšlíme nad volbou menšího zla. Na politické úrovni, a o to víc v demokracii, volby mezi jasným dobrem a jasným zlem bývají znakem plížící se diktatury. Právě v diktaturách je pouze jeden názor vnímán jako správný a ty ostatní jako mylné.

Uvažování o politice v absolutních morálních kategoriích dobra a zla je známka ideologie. Otázka neleží v rovině, zda chceme volit v politice dobro nebo zlo. Snad jen opravdu velmi zkažený člověk jde hodit lístek do volební urny s tím, že bude volit zlo. Správná politická otázka je, čí zájmy daný člověk nebo strana hájí? Kdo jsou jeho přátelé a jeho nepřátelé?

Americké volby byly příkladem ztráty tohoto demokratického politického instinktu. Souboj Trumpa a Bidena nebyl soubojem mezi dobrem a zlem, ale soubojem střetu zájmů. Pro mnoho voličů Bidena bude prozření velmi bolestivé. Sice si ho vybrali jako Antitrumpa, a tudíž dobro. Nezamysleli se ale, jaké zájmy vlastně hájí a zda je jeho program něco jiného než to, že by vše udělal lépe než Trump.

Jen ve stručnosti nabídnu pohled na jeden takový zájem. Jisté je, že Biden hájí zelené zájmy ve smyslu podpory výroby zelené energie, podpory obnovitelných zdrojů, boje proti fosilním palivům a automobilismu. Českým čtenářům netřeba dlouho vysvětlovat, že motivací solárních baronů nebyla primárně záchrana lidstva před blížící se světovou ekologickou katastrofou. Ale nebuďme moralisty.

Investice do zelené energie má pragmatický rozměr. V současné době je globálním problémem hospodářský růst a nedostatek investic. Přechod na zelenou energii ospravedlňuje, alespoň rétoricky, velké investice. Velké investice znamenají velké dluhy, které by mohly nastartovat dlouho očekávaný růst. Na papíře by tohle uvažování mohlo fungovat. Realita je však jiná.

Západ je díky koronaviru již tak zadlužený, že další dluhy představují risk pro samotnou hodnotu peněz. Trump naopak zastupoval zájmy ropného průmyslu a velké energetické spotřeby. Jistě, neřízená spotřeba energie není ctnostná, ale právě na spotřebě je založen současný ekonomický model. Čím víc se spotřebuje energie, tím víc poroste HDP. Trump chtěl nastavit cestu za hospodářským růstem a bohatstvím klasickým nástrojem rostoucí spotřeby.

Pokud se omezí ropný průmysl v USA, Američany čeká ještě větší nezaměstnanost a zároveň i oslabení geopolitického vlivu. USA se stanou více závislými na dovozu energií. Jistě se dá namítat, že žijeme na energický dluh a jsme bezohlední k příštím generacím. Avšak je velmi pravděpodobné, že by zásoby americké ropy vydržely Trumpovi i na další 4 roky mandátu.

Matěj Široký

Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.

Tento příklad ilustruje, že rozhodování pro kandidáty není jednorozměrná volba. Největším riskem pro další volby je právě nastolení iluze jednoduché volby mezi dobrem a zlem v komplexním politickém světě.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám