Článek
Sisyfos byl prvním králem v řeckém Korintu a také otcem Odysseovým. Těžko ho ale označit za příkladného hrdinu. Ze msty svedl dceru svého bratra (a měl s ní dvě děti), lehkovážně se choval k bohům (prozradil jejich tajemství), porušil slib (vrátit se do podsvětí), spoutal Smrt – a byl za to po zásluze potrestán.
Bohové Sisyfa odsoudili, aby valil balvan až na vrchol hory, ovšem vždy těsně pod ním mu kámen vyklouzl a zřítil se zpátky do údolí. Sisyfos začínal znovu a znovu bez naděje, že někdy dostane svůj balvan až nahoru.
Bohové se domnívali, že není horší trest než právě taková nesmyslná činnost.
Jeho úděl se stal symbolem pro zbytečnou, otupující a bezvýchodnou práci.
Ale copak považují pedagogové humanitních a společenskovědních oborů svoji práci se studenty za otupující a zbytečnou? Vysokoškolští učitelé většinou mluví o vzdělávání mladých lidí jako o krásné, smysluplné a nabíjející činnosti…
Ten balvan, navíc papírový, nebyl trefným symbolem dnešní situace.
Vždyť doktorandi, docenti a profesoři na některých fakultách protestují „jen“ proti tomu, že nejsou dostatečně placeni. Stejně jako oni jsou přesvědčeni o nedostatečném ohodnocení zdravotní sestry v regionech, pracovníci sociálních služeb, přetížení lidé u přepážek úřadů práce, někteří policisté, hasiči, nepedagogičtí pracovníci v regionálním školství, administrativní síly u soudů a vlastně v každém oboru se najdou skupiny, které jsou opravdu mizerně placené.
A pak je tu ještě Mýtus o Sisyfovi Alberta Camuse. Francouzský spisovatel, držitel Nobelovy ceny za literaturu, v eseji z roku 1942 vykládá Sisyfa pro 20. století jinak: „Samo snažení dostat se na vrchol stačí zaplnit lidské srdce. Musíme si představit, že Sisyfos je šťasten.“
Filozof Camus, který se nepovažoval za filozofa, zkoumá Sisyfovo uvažování ve chvíli, kdy mu balvan opět sklouzl dolů a on sestupuje k úpatí hory. „Představuji si toho člověka,“ píše Camus, „jak těžkým, leč vyrovnaným krokem sestupuje k mukám, jejichž konce nedohlédne… Drtivé pravdy zanikají, jakmile je rozpoznáme… V tom spočívá veškerá tichá Sisyfova radost. Jeho osud mu patří. Jeho balvan je jeho věcí.“
Ani balvan v životě obyčejných lidí není nikdy na vrcholu hory, to není trest pro krále Sisyfa, ale úděl všech smrtelníků.
Mohl by našim novodobým Sisyfům připomenout ministr školství (profesor mezinárodního práva) nebo premiér (profesor politologie) z Mýtu o Sisyfovi tyto věty: „Máme-li věřit Homérovi, byl Sisyfos nesmírně moudrý a uvážlivý smrtelník. Ovšem podle jiné tradice spíš tíhnul k loupežnictví. Nevidím v tom žádný protiklad.“