Článek
A kdo měl zájem si připomenout minulost, nemusel jezdit do Rakouska a mohl navštívit početné akce v České republice. Mnohé nabízely atraktivnější program než několik hodin kladení věnců na pietním místě, kde nacisté povraždili na sto dvacet tisíc svých odpůrců včetně 4500 Čechů v čele s Karlem Hašlerem.
Přesto byla návštěva akce velmi poučná. Ukázala, jak vypadá skutečná demokracie a co to znamená uplatňovat pluralitu názorů.
Pieta byla otevřena všem, kteří chtěli uctít památku obětí nacismu v Mauthausenu. A jak se ukázalo, byla slavností bez kádrování. Pietního aktu se účastnily nejen země, jejichž občané zemřeli v Mauthausenu (nejvíc jich pocházelo ze Sovětského svazu a z Polska), ale všichni, jimž nebyl jejich osud lhostejný, i když v případě Japonska, které odmítá na národní úrovni odškodnit zotročené ženy z porobených národů, to může působit jako pokrytectví.
Nikdo jim neříkal, jak se mají prezentovat. V početné španělské delegaci vlály rudožlutofialové vlajky republikánů, které v občasné válce rozdrtil generalissimus Franco podporovaný fašistickou Itálií a nacistickou Třetí říší. Zněly i výkřiky Viva la republica.
Otevřenost se projevila především v úplném závěru, kdy položila věnec poslední zahraniční delegace, a památku umučených přišli uctít zástupci rakouských organizací. Prostor dostali všichni. Mládež katolická, evangelická i muslimská, stejně jako Rudí sokolové zakázaní v Rakousku po fašistickém puči v roce 1934. Nechyběli zástupci všech partají včetně komunistů, kteří stejně jako mladí komunisté kráčeli pod rudými vlajkami se srpem a kladivem. Nikdo jim tento symbol nezakazoval. Nikdo nebránil, aby se nesla vlajka bývalého Sovětského svazu, i když na vojáky Malinovského 2. ukrajinského frontu nemají mnozí Rakušané zrovna ty nejlepší vzpomínky, bylo v ní hodně trestných praporů, jejichž příslušníci drancovali a znásilňovali.
Piety se účastnila také řada nepolitických organizací, zejména zástupců homosexuální komunity, protože v Mauthausenu byli likvidováni i homosexuálové, ale také radikální feministky nebo anarchisté. Zněla i skandovaná hesla, aby se Evropa více otevřela migrantům a nenechávala je umírat ve Středozemním moři.
Těžko si dovedu představit, že by zástupci těchto radikálních organizací měli šanci se u nás účastnit akce, jíž by se kromě prezidenta účastnily delegace sedmi desítek zemí. Na druhou stranu ale v Rakousku, kde mají mnohem větší tradici spolkového života, nelétaly vejce.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.