Článek
Průjezd stovky amerických vozidel s pěti sty vojáky vyvolal nebývalý rozruch. Na dvacet tisíc lidí si přišlo prohlédnout vozidla do ruzyňských kasáren a další tisíce lidí vítaly kolonu po celé republice, jako by to byli osvoboditelé přijíždějící po dlouhých letech okupace, a nešlo o celkem běžný přejezd jednotky NATO z cvičení v Pobaltí na svou domovskou základnu v bavorském Vilsecku.
Místy to působilo jako fraška. Nikdo je však nenutil jít do ulic a mávat vlaječkami.
Zlí jazykové by si mohli rýpnout, že se nám stýská po podobných akcích, které pořádali komunisté, kde však účast byla dobrovolně-povinná. Tento argument ale neobstojí. Masovou reakci vyprovokovali právě dnešní komunisté, kteří to přehnali s rétorikou, kdy průjezd označovali za invazi nebo přímo okupaci.
To jim nemohl sežrat nikdo, komu zbývá jen trochu soudnosti. Tuto akci komunisté prokoučovali a měli by hodit ručník do ringu, což neudělají. Přesto je to dobrá zpráva – na víc než na silná slova se nezmůžou.
Reakce odpůrců USA byla pochopitelná, tentokrát se kolona nepřesouvala po železnici, ale po silnicích, a hlavně šlo o demonstraci ochoty USA podpořit země NATO, které se cítí ohrožené imperiální politikou Ruska. USA daly najevo, že dostojí článku pět, který v případě útoku na jakoukoli členskou zemi NATO zavazuje ostatní země Aliance přijít na pomoc. A to je v době rostoucí hrozby z Ruska dobrá zpráva.
Reakce veřejnosti se ovšem nesmí přeceňovat. Výzvy některých lidí vítajících americké vojáky, aby tu zůstali, neznamenají, že by si to přála většina obyvatel. Situace je sice jiná než před deseti lety, kdy plánovala administrativa prezidenta George Bushe rozšířit protiraketovou obranu do Evropy a v Brdech vybudovat radar navádějící antirakety odpalované z Polska, to ale neznamená, že by podobný plán nevzbudil odpor i dnes a z řad odpůrců by nezněla hesla od těch pokryteckých o další dočasné okupaci až po pravdivá, že žádná raketa není mírová.
Podpora mas bývá vrtkavá a lze ji snadno ztratit. U dalších kolon by už sledování každého jejího pohybu mohlo vyvolat otrávené reakce v duchu „Ať už s těma Amerikánama nevotravujou“, zvláště pokud by se objevily podobné úlety, jako byla písnička Jana Vyčítala a Vlasty Parkanová Dobrý den, radare.
Ale ono podrobné sledování mělo něco do sebe. Odpůrci USA mohli vidět, že ani americká technika není ušetřena poruch, i když se do bloku motoru nemusí mlátit kladivem jako v případě „rěmontu“ sovětských náklaďáků, a že kolonu moderních transportérů na naší nedostatečné a přetížené silniční síti dokážou pozdržet banální nehody.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.