Z ulice až k divadlu. Bezdomovci v Plzni zkoušejí představení

Martin z Plzeňska žije na ulici už pět let. Má problémy s alkoholem i drogami. Zkoušky ho ale nadchly. „Beru to jako terapii. Těším se fakt celý týden,“ řekl.

Jeho kamarád Petr to zhodnotil stejně. „Vždycky jsem se zajímal o divadlo. Pomáhá mi se vrátit mezi normální lidi,“ uvedl Petr. Popsal, že vystudoval střední školu a měl dobrou práci. Jenže ve čtyřiceti letech přišel zlom, protože začal brát pervitin. Bez domova je zhruba rok. „Tady neřeším to, co na ulici. Je to dobrý koníček,“ doplnil.

Petr i Martin zatím zamířili na každou zkoušku. Oba jsou výřeční a umí improvizovat, což se pro divadlo hodí. „Je tu fajn komunita,“ shodli se.

Na setkáních účastníci trénují nejenom různé komunikační techniky, ale třeba také pantomimu nebo dialogy. A společně vytvářejí děj chystané hry o dívce, která odešla z domova a snaží se porvat se životem. „Dost se v příběhu vidím,“ přiznal Martin.

To Sára a Josef se ocitli na ulici teprve před pár týdny. Zatím spí ve stanu a chodí na brigády. Doufají, že brzy si najdou zase práci a vše se obrátí k lepšímu. „Myslela jsem, že tady bude nuda. Ale moc se mi mezi vámi líbilo,“ poznamenala Sára.

Nadšení neskrýval ani další nováček Zdeněk. „Jsem teď šťastnější. Udělalo mi to opravdu dobře na duši a neskutečně mě to povzbudilo,“ zdůraznil.

Aktuálně se totiž snaží abstinovat, a tak je pro něj podpora zásadní. „Už měsíc jsem nesáhl na drogy, cigarety, chodím do práce. Předtím jsem absolvoval léčbu na psychiatrii. Dávám se prostě do kupy a chci, aby mi to vydrželo,“ podotkl.

S projektem přišel plzeňský spolek K Srdci, jenž se věnuje osobám bez přístřeší i dalším potřebným. „Myslím, že lidem tím zase vracíme důstojnost,“ nastínila Petra Koňaříková. Za samotným nápadem pak stojí Anna Rašková, která oslovila pedagoga Romana Černíka.

Ten absolvoval dramatickou výchovu na pražské DAMU, kde do loňského roku také učil. Dlouhá léta se věnuje právě divadlu, včetně režie. Mimo jiné je uměleckým ředitelem plzeňského kulturního centra Moving Station. „Chceme tvořit místo, které může posloužit k získání sebedůvěry. Zároveň se učíme základním pravidlům komunikace i určitému řádu,“ shrnul Černík.

S lidmi bez domova pracuje vůbec poprvé. „Je to pro mě cenné. Rádi bychom vystoupili na plzeňském Festivalu na ulici, který se koná v srpnu,“ dodal.