Článek
Imber je označován jako „vesnice duchů“, protože tam už téměř osmdesát let nikdo nežije. V roce 1943 totiž celou vesnici i s přilehlými pozemky zabrala armáda, aby tam zřídila cvičný prostor pro vojáky, kteří se v červnu 1944 zúčastnili vylodění v Normandii. Na opuštění svých domovů měli lidé pouhých 47 dnů. Ani po válce se pak nesměli vrátit. Celé území dodnes zůstává pod správou ministerstva obrany.
Vesnice je veřejnosti přístupná pouze několikrát v roce a je povoleno zde konat pohřby. K tomu je však nutné prokázat, že dotyčný v Imberu skutečně žil, a navíc k tomu musí ministerstvo vydat povolení. Posledním, komu se této pocty dostane, bude s největší pravděpodobností Ray Nash, jenž 6. prosince zemřel ve věku 87 let.
„Poslední pohřeb se tu konal před deseti lety, a jak čas běží, tak si nemyslím, že by někdo další z bývalých obyvatel ještě žil,“ odhaduje Rayův syn Kelvin. Podle jeho slov bylo Rayovým přáním být pohřben vedle svého otce, přestože ho vlastně vůbec neznal.
It is with a heavy heart when I tell you that dad (Ray Nash) gently and peacefully passed away at home yesterday...
Posted by Kelvin Nash on Wednesday, December 7, 2022
Jeho otec zemřel již v roce 1936, když byl Rayovi teprve rok. Ale přestože si Ray na život ve vesnici pamatoval jen matně, vždy k ní cítil silné pouto a každý rok ji navštěvoval. „Zdejší kostel je zasvěcen svatému Jiljí, a tak jsme tam jezdili každý rok 1. září, tedy na svátek svatého Jiljí, kdy byla vesnice otevřena veřejnosti,“ upřesňuje Kelvin Nash.
Vždy si při té příležitosti pořídili rodinnou fotografii před domem, v němž Ray s rodiči žil a který na místě dodnes stojí. K světu se má i kostel svatého Jiljí ze 13. století, kde se 5. ledna bude konat Rayův pohřeb. V roce 2008 prošel rekonstrukcí a stále se v něm jednou ročně konají bohoslužby. Kdysi ve vesnici stála i baptistická kaple, ale ta šla koncem sedmdesátých let k zemi.
Pohřeb s vojáky
První osídlení v oblasti dnešního Imberu je datováno již do prvního století našeho letopočtu a podle posledního sčítání lidu tam v roce 1931 žilo jen 152 obyvatel. V minulosti proběhlo několik pokusů o to, aby se do vesnice mohli vrátit lidé, ale nebylo to nic platné.
Když v roce 1961 do vsi vtrhlo kolem dvou tisíc protestujících lidí, nemělo to žádnou šanci na úspěch, ale selhaly i pokusy o právní narovnání. Armáda vesnici stále drží jako součást výcvikového prostoru. Ostatně i zhruba stovka smutečních hostů bude muset na Rayův pohřeb přijet autobusy pod dohledem vojáků.
Dojemné loučení ve Windsoru: Poslední sbohem královně dali i její psi a poník
