Článek
Již v roce 1865 spekuloval spisovatel Jules Verne o vesmírné lodi, která ke svému pohonu využije světelných částic. V současnosti jeho futuristickou vizi naplňuje prototyp Cosmos 1, který bude urychlován fotony, které se opřou do jeho osmi trojúhelníkových plachet z tenké fólie.
Plachty se rozvinou z tubusů po uvedení lodi na oběžnou dráhu ve výšce 832 kilometrů kolem Země. Mají odrážet tolik světla, že vesmírná plachetnice bude podle astronomů viditelná pouhým okem.
Několikatýdenní mise
Podle americké Planetární společnosti, která projekt financuje, zůstane Cosmos 1 na oběžné dráze kolem země několik týdnů. "Nejsme si jisti, kolik času na orbitě stráví. Mělo by se však jednat o jeden měsíc," sdělila mluvčí organizace Susan Lendrothová.
V červenci roku 2001 měla Planetární společnost při uvádění podobného plavidla do vesmíru velké technické problémy. Loď sice v pořádku odstartovala z ponorky v Barentsově moři, avšak neoddělila se od třetího stupně rakety, kvůli čemuž se nerozvinuly její sluneční plachty a projekt skončil fiaskem.
Ostře sledovaná mise
Plavidlo Cosmos 1 budou střežit dvě pozemní stanice umístěné na východě Ruska a Marshallových ostrovech v Tichomoří. Prvním z několika pozemských stanovišť, které zachytí signál plavidla z oběžné dráhy, však bude také Ionosférická a telemetrická observatoř v Panské Vsi na severu Čech.
Projekt za čtyři milióny dolarů je soukromý a je hrazen z příspěvků členů a příznivců Planetární společnosti. Plavidlo postavila ruská společnost Lavočkin. Éra vesmírných letů, které zahajuje Cosmos 1, předznamenává podle mnohých odborníků nový směr, jímž se začal ubírat soukromý sektor. Současně tak podle nich dochází ke zmenšování vládního vlivu na kontrolu nebes.
"Sluneční plachetnice" jsou považovány za prostředek možných mezihvězdných letů, ke kterým nelze kvůli startovní váze použít rakety s chemickým palivem. Let k nejbližší hvězdě a zpět by však i při plné světelné rychlosti asi 300 000 kilometrů za sekundu trval osm let, uvedla ČTK.