Článek
„Byly to bezesporu čtyři nejnáročnější a nejrozpálenější dny letošní podivné sezóny,“ konstatuje vedoucí zmíněné stanice Karel Makoň. „Přijali jsme přes sto padesát zvířecích pacientů, které se z větší části snad podaří zachránit,“ rekapituluje.
Jen za sobotu 27. června to bylo na padesát výjezdů. „Miroslava Sokolová, která se čtyřiadvacet hodin denně stará o ptáčata, měla v košíčku několik desítek mláďat, hlavně jiřiček, rorýsů, konipasů, vrabců a drozdů,“ připomíná Makoň. „Nálezy hlásí lidé z celé Plzně, ale i třeba z Domažlic či Nýřan. Je to holt extrém, i ptákům je pod rozpálenými střechami budov horko a opouštějí svá hnízda,“ vysvětluje Makoň.
Za sobotu se počet telefonátů vyšplhal na 88, v neděli jich bylo ještě skoro o šedesát víc. „Začalo to před druhou ráno. S dotazem, zda k nám nepřivezli opilého strýce. To je tak, když záchranná stanice zní podobně jako záchytná stanice. Ostatně to nebylo poprvé, co u nás příbuzní hledají své rodinné příslušníky,“ podotýká Makoň.
Na akcích se podílela řada členů stanice i plzeňští strážníci. „Život minimálně osmdesáti procent ptáčat z tohoto víkendu bude mít po celý následující měsíc v rukou Mirka Sokolová. Na ní a na její péči záleží, kolik se jich podaří vypustit zpět do přírody,“ uzavírá Makoň.
Osud „víkendových“ ptáčat teď závisí na péči Miroslavy Sokolové