Ve Štramberku upekli rekordní ucho

S připraveným těstem muselo na pečicím papíru manipulovat celkem šest lidí, aby se při přepravě na obří pánev neprotrhlo. Celou proceduru, trvající téměř hodinu, na náměstí sledovaly asi dvě stovky diváků.

Zatímco klasické Štramberské ucho váží cca patnáct gramů, na přípravu obřího ucha padlo asi 40 kilogramů těsta. „Výroba takto velkého ucha vůbec není jednoduchá. Buď se to podaří, nebo ne. Za ty roky už jsme se to ale naučili,“ pousmál se místní pekař Ladislav Hezký, který ucho pro kolemjdoucí i turisty upekl. Když obří kornout, ve kterém bylo horké těsto vytvarováno, vychladl, po obřím uchu se jen zaprášilo.

Pochutinu s názvem Štramberské uši pečou v malebném severomoravském městě už téměř osm století a dají se zde koupit na každém rohu. Receptura je natolik výjimečná, že jí byla udělena ochrana zeměpisného označení původu, a to jako prvnímu českému potravinářskému výrobku.

„Štramberské uši se můžou vyrábět pouze v katastru města Štramberk, navíc výrobce musí mít minimálně deset let trvalé bydliště ve Štramberku, aby mu mohla být přidělena licence,“ dodal Hezký, jenž je jedním ze dvou místních pekařů, kteří uši dosud pečou tradičním způsobem z perníkového těsta. Výrobců, kteří mají k této činnost městskou licenci, je však mnohem více.

„Každý výrobce má vlastní recepturu, někteří to dělají už novodobým způsobem, kdy používají piškotové těsto nebo med nahrazují karamelem. Nicméně i tento způsob výroby je povolený. Dá se říct, že každý má svoji vlastní recepturu, ať už jde o profesionální výrobce, nebo o jednotlivé domácnosti, které si uši pečou pro sebe,“ říká Hezký, jenž je několikanásobným vítězem tradiční soutěže o nejlepší Štramberské ucho.

Podle místní pověsti souvisí původ cukrovinky s tatarským tažením v polovině třináctého století. Legenda hovoří o tom, že místní obyvatelé po noční bouři prokopali hráz rybníka a vytopili tábor nepřátelského vojska.

Když pak voda opadla, našli ve vojenském ležení pytle s nasolenýma lidskýma ušima, které prý Tataři řezali křesťanům a posílali je svému chánovi. Cukrovinky ve tvaru kornoutů, připomínajících uši, pak Štramberští začali péct u příležitosti zdejších poutí.