Válečný veterán neměl žádnou rodinu, na jeho pohřeb přišlo 1500 cizích lidí

Osmadevadesátiletý John Bernard Arnold III. z malého města Hanson v americkém státě Massachusetts za druhé světové války nastoupil k americkému námořnictvu a ve službě procestoval kus světa. Navštívil 27 zemí a nejvíce mu k srdci přirostla Itálie. Až do konce života proto rád vzpomínal na Neapol, Florencii, Benátky, Sardinii nebo třeba na Capri.

Zaměstnanci pečovatelského domu v Bridgewateru, kde v posledních letech žil, si jej pamatují jako věčného optimistu. „Vstoupil do místnosti a vždy ji celou rozzářil. Ať už vás trápilo cokoliv, vždycky vám dokázal vykouzlit úsměv na tváři,“ citoval s odkazem na lokální média web Fox News ošetřovatelku Hailey Munroeovou. Ta také dodala, že John měl moc rád klasickou hudbu, čokoládový dort a také mu činilo radost, když dokázal lidi rozesmát.

Nikdy se však neoženil a neměl žádné děti, a když tedy letos 6. května zemřel, nikdo nevěděl o žádných jeho příbuzných. Iniciativy se proto chopili pracovníci organizace Hanover-Hanson Veteran Services, když na sociálních sítích veřejně vyzvali, aby lidé na Johnův pohřeb přišli, i když jej třeba vůbec neznali. „Rozloučíme se s ním, jak se na veterána sluší a patří,“ napsali ve výzvě.

Odezva byla nečekaně silná, a tak se 18. května začali první lidé před kostelem v Hansonu shromažďovat již několik hodin před začátkem pohřbu a celkem se jich sešlo zhruba 1500. Dorazili veteráni v uniformách, vdovy po padlých vojácích, lidé z Hansonu, ale i mnozí další, kteří jen nějakým způsobem narazili na výzvu na Facebooku. „Nikdo by neměl odcházet sám. A je mi jedno, kdo to je,“ řekl místním médiím jeden z nich, Jim Pearce.

„Nikdy nenecháme žádného veterána odejít, aniž by se mu dostalo poct,“ doplnil Johnův kolega z řad veteránů Joe Campbell. A nemluvil jen tak do větru, protože Johnovu rakev pokrývala americká vlajka, přítomní veteráni mu salutovali a na místo posledního odpočinku na hřbitov v nedalekém městě Taunton jej doprovázela početná kolona policistů na motocyklech.

„Naplňuje mě velkou hrdostí na naši zemi, na naši společnost a na všechny lidi, kteří jsou dnes tady, aniž by toho muže vůbec znali, a kteří jsou ochotni si v tomto uspěchaném světě udělat čas, aby podpořili našeho veterána,“ zhodnotila vdova po muži padlém ve službě vlasti Donna Brownová.