Článek
Oční náhradu tvoří polokoule o průměru 25 milimetrů, která byla vsazena do levé oční jamky pětadvacetileté až třicetileté ženy z vyšší společenské vrstvy. Její tělesné ostatky ležely v jednom z asi 40.000 hrobů v nekropoli Šahrí Súchtí, která pochází z předindoevropského období a byla součástí takzvaného Spáleného města.
Žena, která byla pohřbena společně se zrcadlem, vykazuje africké rysy a měřila téměř dva metry, což je mezi íránskými ženami onoho období dosahujícími výšky nanejvýš 150 centimetrů naprosto netypické.
Oční protéza byla vytvořena z živice, pryskyřičného materiálu podobného dehtu, smíchané se zvířecím tukem. Na krajích protézy je po malém otvůrku, které s pomocí šňůrky umožňovaly držet oko na místě.
Oko bylo zpracované do detailů
Podle amerického vědce Jaye Enocha z katedry optometrie z univerzity v kalifornském Berkeley jednou z nejúžasnějších věcí na nálezu je, že se jeho tvůrci snažili vytvořit co nejvěrohodnější umělé oko. Byla na něm vyznačena dokonce i duhovka a malé paralelní linky, které napodobovaly vlásečnicové žilky, jež byly vyplněny jemnými zlatými vlákénky. Ostatek byl vybarven bíle.
Žena byla zřejmě kněžka a umělé oko nosila dlouhá léta. Šňůrky pro jeho zachycení totiž způsobily jisté opotřebení kostí hlavy. Enoch soudí, že protéza byla umístěna pod očním víčkem, což muselo být pro její nositelku nepříjemné.
Žena asi pocházela z Egypta
"Pokud tomu tak bylo, žena zřejmě neměla oko," o něž mohla přijít vinou nemoci zvané Phitisis bulbi, jež zmenšuje oční bulvu až na "velikost červíčka".
Podle Enocha žena zřejmě pocházela z Egypta, neboť zrcadlo nalezené u jejího těla bylo vyrobenu ve stylu, který se používal před tisíci roky na Blízkém východě