Traktory s pluhy v akci. Na polích u Prahy se hledá letošní nejlepší oráč světa

Do jubilejního 70. ročníku Mistrovství světa v orbě se zapojilo 26 týmů. Každá země měla možnost vyslat do klání maximálně dva oráče. Česko reprezentoval zemědělec Michal Kužiel a student České zemědělské univerzity Josef Šťastný.

Kromě řady evropských zemí se kvalifikovala třeba i Austrálie a Nový Zéland, Spojené státy americké, Kanada či Keňa.

První den pro ně bylo připravené k orbě strniště, další den se přesouvali na louku. „Máme dvě hlavní kategorie, pro tzv. jednostranný pluh, který odhazuje půdu doprava, a oboustranný pluh, který je otočný, reverzibilní, takže oře tzv. do roviny,“ přibližuje Lubomír Neudert, předseda Společnosti pro orbu ČR, která je hlavním pořadatelem akce. Naposledy se u nás konala v roce 2005.

„Jsme rádi, že tady můžeme mistrovství uspořádat, protože Čechy jsou spjaty s orbou, všichni známe Přemysla Oráče a celý svět zná bratrance Veverkovy, kteří před skoro dvěma sty lety dali světu pluh,“ uvádí Neudert.

Soutěž začala naorávkou, tedy otevřením či přípravou pole, a po pauze se pokračovalo v orbě. Na práci měli oráči maximálně čtyři hodiny. Spíše než rychlost však rozhodovala kvalita provedené orby. Tu hodnotili porotci z celého světa podle řady kritérií, třeba přímočarosti brázdy na vyznačené parcele s délkou 100 metrů.

„Po orbě nesmíte poznat, co na poli bylo, všechno musí být zaklopené, brázda jako brázda a stejně vysoké hřebínky,“ popisuje organizátor, jak má vypadat ideálně zorané pole.

„Každý oráč má svůj traktor a svůj pluh, někteří si je půjčili, ale většina si přivezla opravdu svoje náčiní,“ dodává pořadatel k technice. Třeba posádky z Nového Zélandu či Austrálie si měly nechat kontejnery s pluhy a potřebným materiálem dovézt z Estonska, kde se konalo klání loni.

Favority byly podle Neuderta země jako Anglie, Wales, Irsko či Severní Irsko, které těží z dlouhé domácí tradice a velké oráčské základny, jež u nás chybí. „A naši zástupci, doufáme, že nezklamou, jsme hostitelská země, tak se snažíme dopadnout co nejlépe,“ dodává. Na vítěze jednotlivých dnů i celého klání čekaly putovní poháry.

„No, nemám moc velké ambice, konkurence je veliká,“ svěřuje se Novinkám tuzemský soutěžící Michal Kužiel z Bohušovic nad Ohří. „Můj cíl je nebýt poslední,“ směje se v dobré náladě před startem.

Do soutěžní orby se poprvé pustil v roce 2018. „Ale jelikož pracuju v zemědělství, tak toho času na trénink není tolik, ale nějaký víkend jsem tomu teď věnoval,“ odpovídá na otázku, jak moc se připravoval.

Deset let se farmaření věnuje jeden ze závodníků z Keni, trénoval prý doma i tady v Česku. „Jezdil jsem na polích, na strništi a travnatých plochách. A cítím se na soutěž připravený. Pro každého ze soutěžících je prioritou být vítězem, takže se na takovou příležitost těším,“ říká s tím, že horoměřické pole je podle něj dobře připravené.

„Když jsme sem přijeli, bylo tu na poli hodně sucho, ale pak dost pršelo, takže je to teď lepší, podmínky jsou dobré,“ hodnotí jediná ženská soutěžící v tomto klání, devětadvacetiletá Fanney Bengtsdottirová ze Švédska. Přála by si ale, aby tu oráček bylo víc. Dle Neuderta titul mistryně světa v orbě získaly historicky již tři ženy.

„Je to moje první světová soutěž v orbě, takže nemám tolik očekávání, protože ti starší pánové tady jsou skutečně dobří, ale prostě se snažím, jak nejlépe umím,“ přibližuje svůj přístup. Bengtsdottirová pochází z farmářské rodiny a vše, co dnes umí, ji prý před deseti lety začal učit její otec. Sama je však povoláním stavební inženýrka.

Kromě soutěže je v Horoměřicích do soboty vystavená také rozmanitá zemědělská technika či připravené ukázky orby koňmi a historickými stroji. „Máme tady také mohylu světové orby, každá země přidá svůj kámen, je to taková trvalá památka, která nám tu zůstane,“ dodává na závěr pořadatel.