Článek
V sále to vypadá jinak než při běžné projekci. Vedle sedaček se objevují pelíšky, pod nohama občas projde chlupatý návštěvník a majitelé si během filmu hlídají spíš vodítko než telefon. Na plátně běží příběh se psí tematikou, ale pro část psího publika je hlavní atrakcí okolí. Psi jsou mezi dalšími psy a užívají si společnost.
„Jsou tady i klasická promítání, ale také psí promítání, kde se většinou pouští film s tematikou psího hrdiny. Přijdou na to pejsci, kteří z toho filmu asi nic nemají, ale jsou ve společnosti s ostatními pejsky a mohou se socializovat,“ říká zakladatel Baltu David Paškevič.
Kino přitom počítá se čtyřnohými hosty i mimo speciální psí večery. „My jsme dog friendly, takže na jakékoliv promítání k nám může pejsek, který dostane vždy automaticky vodičku, případně pelíšek podle libosti a nebo když si to objedná, tak i ucho,“ popisuje Paškevič. U psího promítání je ucho automaticky v ceně, aby na tom pejsci nestrádali.
Nejdříve obslouží pejsky, pak lidi
Na psích představeních se navíc prý mění i režim obsluhy. „Nejdříve obsluhuji psy a pak lidi,“ dodává zakladatel. První tak přijde na řadu voda, pelíšek a pamlsek, teprve potom se řeší, co si dají jejich majitelé.
Otázkou u podobných akcí bývá, jestli se promítání nezmění v koncert štěkání. Podle Paškeviče se to zatím neděje.
„Za ty 4 roky fungování už majitelé vědí, jaké pejsky sem mohou brát. Ještě se nám nestalo, aby tady byl pejsek, který by celou dobu štěkal, vyrušoval a podobně,“ říká.
Kdyby se přece jen našel neklidný jedinec, mají v zásobě jednoduché řešení. „Pak se to řeší tím, že já nebo brigádník s ním třeba můžeme jít na procházku, aby nerušil, ale ještě se nám to nestalo. Majitel vždy sám dobře ví, co pejsek zvládne.“
„Holky jsou v podstatě naše biologické dcery, takže to, že je můžeme vzít do kina, je skvělé,“ říká Novinkám Dominika, která dorazila se dvěma fenkami zlatého retrívra i se svým partnerem Tomášem.
„Myslím, že by takové koncepty, kde mohou pejsci do kina nebo kamkoliv jinde, měly vznikat častěji. Kolikrát se chovají lépe než lidé,“ připojil se Tomáš.
„Je to můj parťák, takže když ho můžu brát s sebou, vezmu ho. A myslím, že i on je nadšený, že se může podívat na film,“ dodala s nadsázkou návštěvnice Adriana.
Tak špatné filmy, až jsou dobré
Balt ale není jen o psích večerech. Kino si buduje publikum také na programech, které jdou mimo klasické promítání a sází na zážitek. „Máme několik konceptů, vévodí tomu rumové kino, kde promítáme špatné filmy, respektive béčka, která jsou tak špatná, až jsou skvělá a zábavná,“ říká Paškevič.
Součástí rumového kina je i „balíček“ pro odolnější diváky. „K tomu, abyste ten zážitek přežili, dostáváte automaticky čtyři panáky rumu, nejsou to žádné malé rumíky, je to 0,05, takže větší než velká. Když to zkonzumujete, tak vidíte, jak se vám diametrálně zlepšuje zážitek z toho filmu,“ popisuje Paškevič.
K dalším stálicím patří koktejlové projekce a večery s rychlodabingy.
U rychlodabingů podle něj funguje kouzlo devadesátkového jednohlasu, kdy na licencovaný obraz někdo „napasuje“ vlastní verzi dialogů. „Ti lidé neuměli anglicky ani německy a ta slova si vlastně vymýšleli,“ říká Paškevič.
Od začátku se kino snaží být jiné i samotným prostorem. „My jsme udělali takové netradiční kino, které jde proti mainstreamu, to znamená, že žádné hladké zdi a snažíme se docílit toho genia loci, aby na návštěvníky dýchla ta atmosféra,“ uzavírá.