Článek
Cikáda sedmnáctiletá (Magicicada septendecim) má, jak již název napovídá, unikátní životní cyklus. Pod zemí tráví coby nymfa (druh larvy, která se nekuklí) sedmnáct let, následně vyleze na povrch, aby se tam vysvlékla a v podobě dospělého jedince spářila a pošla.
Zhruba od poloviny května bude po následující týdny možné na východě Spojených států vidět obrovský hmyz, jehož křídla mohou dosáhnout bzukotu o síle až 100 decibelů.
Cikády se neobjevují pouze jednou za sedmnáct let, teoreticky by se každý rok v různých lokalitách měla objevit nějaká generace nazývaná brood – potomstvo. Tato potomstva jsou označována římskými číslicemi. Loni například bylo ve Virginii, Západní Virginii a Severní Karolíně pozorováno potomstvo IX.
Nymfa cikády se svléká z exoskeletu.
Některá potomstva vyhynula, například potomstvo XI bylo pozorováno naposledy v roce 1954 a některá nebyla pozorována vůbec, některým se naopak nebývale daří. Letos přišel čas pro potomstvo X, které je zdaleka nejznámější a největší. V minulosti se objevilo v Missouri, Georgii, Michiganu a Pensylvánii.
O jejich výskytu informoval poprvé v roce 1749 švédský přírodovědec Pehr Kalm při návštěvě Pensylvánie. Zprávy o patnácti- až sedmnáctiletých cyklech masivního „příchodu kobylek“ jsou ale zmiňovány již od roku 1733.
Neobvyklý životní cyklus má původ ve čtvrtohorách
Životní cykly hmyzu většinou probíhají v rámci jednoho roku. Proč tedy mají cikády sedmnáctileté cyklus tak nezvykle dlouhý? Odpovědí je evoluční strategie tohoto druhu, jehož původ sahá až 1,8 milionu let do minulosti.
V dobách pleistocénu (starší oddělení čtvrtohor) se střídaly doby ledové a i v místech, která nebyla pokryta ledovcem, byla velmi chladná léta a v jednotlivých rocích docházelo k velkým výkyvům teplot. To byl pro cikády problém, teploty pod 20 stupňů Celsia jsou pro ně nevyhovující a nejsou schopny se pářit.
Prázdné exoskelety jsou prvním příznakem rojení cikád. Za pár týdnů je nahradí mrtvoly cikád.
Přežít chladné léto pod zemí však pro larvy cikád není problém. Dlouhý vývojový cyklus tedy zvyšuje šance na přežití, čím déle larvy zůstanou v zemi, tím méně budou riskovat chladné léto a vyhubení.
Proč však trvá sedmnáct let, vědci netuší. Kromě cikád sedmnáctiletých existují ještě cikády, jejich životní cyklus trvá třináct let (Magicicada tridecerim či Magicicada neotridecerim).
Cikády jsou neškodné, dokážou však vytvořit zvuk o síle až 100 decibelů.
Podle jedné z teorií neobvyklý prvočíselný životní cyklus zabraňuje generacím cikád stát se snadným terčem pro predátory. Druhá teorie tvrdí, že dlouhý cyklus zabraňuje cikádám pářit se s jinými druhy nebo s jinými generacemi. Vytváření hybridů by snižovalo velikost generací a tím snižovalo šance na přežití celého druhu.
Člověku ani zvířatům cikády neublíží
Cikády jsou neškodné a neublíží lidem ani zvířatům. Nebezpečí nehrozí ani většině rostlin s jednou výjimkou. Cikády během svého krátkého životního období na zemi žijí na stromech a ke kořenům kladou vejce (slovo cicada pochází z latiny a znamená „stromový cvrček“). Mladé stromky nemusí nápor hmyzu ustát.
Francouz chtěl zlikvidovat příliš hlučné cikády
„Nesázejte příští jaro žádné stromky,“ varoval Američany již loni v květnu Mike Raupp, entomolog z Marylandské univerzity. V ohrožení jsou podle něj i mladé stromky vysazené v roce 2020. Jedinou nadějí, že ke kořenům nenasadí cikády vajíčka, je stromek celý obalit pletivem s oky o průměru ne větší než jeden centimetr.
Pro zahrádkáře mohou být však cikády i dobrou zprávou. Na rozdíl od kobylek neničí úrodu a jejich rozkládající se mrtvoly, kterých bude obrovské množství, jsou dobrým hnojivem.
Ostatní budou muset přetrpět velké množství bzučícího hmyzu, které bylo naposledy viděno v roce 2004. Po letošní sezoně se potomstvo X objeví opět až v roce 2038.