Článek
Einsteinův vpád na pole teoretické fyziky připomínal Isaaca Newtona - ten v roce 1666 za pouhých 18 měsíců vynalezl počítací přístroj, zformuloval teorii optiky, vysvětlil princip gravitace a objevil zákony pohybu.
Dlouho se mělo za to, že jde o největší výboj lidského ducha na poli vědy, který už nikdo nepřekoná. Příslušný rok se začal označovat termínem annus mirabilis, zázračný rok. Kolem roku 1900 se však pozice newtonovské mechaniky začaly díky myšlenkám mladého úředníka patentového úřadu Einsteina otřásat.
Newtonovský průlom
Průlom přišel o pět let později a nebyl o nic méně zázračný než ten Newtonův. Jedno za druhým publikoval vědec svých pět klíčových pojednání. Zatímco Newton objevy tajil a pak s nimi vystoupil naráz, Einstein dbal pramálo na vnější efekt a spustil kanonádu idejí.
Prvním pojednáním je speciální teorie relativity, kde se poprvé objevil slavný vzorec E = mc2. Jde o objev závislosti prostoru a času, tedy skutečnosti, že čas se při rychlostech blízkých rychlosti světla zkracuje. Dějí se přitom i jiné nevídané věci: zdánlivě tuhá tělesa mění rozměry a hmotnost téhož objektu roste. Následoval popis Brownova pohybu, kterým Einstein dokázal existenci atomů, a objev, že i světlo je tvořeno částicemi - ty dostaly později jméno fotony.
Řada dalších teorií
Je paradoxem, že vědec neobdržel v roce 1921 Nobelovu cenu za relativitu, nýbrž právě za pojednání o fotoelektrickém jevu, který ovlivnil vynález televizní kamery. Ale ani on sám objev relativity nepovažoval za revoluční.
Naštěstí to vše byl pro Einsteina jenom začátek - do deseti let vypracoval obecnou teorii relativity a položil základy kvantové fyzice. "Na svědomí" má z dnešního hlediska i lasery, vesmírné lety či poziční systémy GPS.
Šíří svých objevů ale udělal fyzikům těžkou hlavu. Zatímco Newton přišel s jedním uceleným obrazem světa, Einstein nabídl hned dva - relativitu a kvantovou teorii - které se vzájemně vylučují. Každá z nich je sama o sobě pravdivá, v harmonii je ale neuvedlo ani heroické vědcovo úsilí v závěrečné části života.
"Raději bych se stal hodinářem"
Einstein byl také vědcem angažovaným. Jedním z jeho posledních činů několik dní před smrtí byl podpis pod Russelovu petici za odzbrojení. V srpnu 1939, už v emigraci v USA, kam prchl před nacisty, ale napsal i jiný dopis - amerického prezidenta Roosevelta v něm vyzval k výrobě bomby, která by zničila nelidský fašistický režim.
Později toho trpce litoval. V dubnu 1945 pak již jen marně na šéfa Bílého domu apeloval, aby nepřipustil atomové bombardování japonských měst.
V Einsteinově postavě se tak zvláštním způsobem řeší dilema hranice, kterou vědec nesmí překročit. Ani on se nakonec nevyhnul pochybnosti, zda například v případě atomové bomby nebylo lepší zůstat "vědecky nezaujatý". Koncem života prohlásil, že kdyby měl tušení, k čemu jeho objev relativity povede, stal by se raději hodinářem.