Článek
Zakřivené drážky na zubech vznikly podle ní častým používáním travních stébel jako primitivních zubních párátek. Tráva byla všude po ruce a nebylo nutné ji upravovat. Stébla o průměrech mezi 1,5 a 2,6 milimetru mohla být nástrojem, který na zubech zanechal odpovídající vyryté drážky. "Šťourat se v zubech stéblem trávy je zřejmě vůbec nejstarší zvyk, který jsme si zachovali po celou dobu vývoje," uvedla Hlusková v časopise Current Anthropology.
Paleontoložka experimentovala
Argument odpůrců, kteří poukazují na to, že párátka na zubech nezanechávají trvale patrné stopy, vyvrací upozorněním na brusné charakteristiky travních stébel, způsobené vysokým obsahem křemenných částic.
Paleontoložka své tvrzení podle časopisu New Scientist podepřela i experimentálním důkazem. Opracovávala stébly trav zuby paviána a moderního člověka. Prakticky identické rýhy jako na fosilních zubech vznikly na zubu paviána po osmi hodinách tření, na lidském zubu už po třech hodinách.
Dřevěná, zlatá a bronzová párátka jsou známa z vykopávek ze sídlišť nejstarších civilizací např. v Egyptě, Číně nebo Indii.
