Postižený mladík v Anglii chce být popelářem. Skoro rok pracoval zadarmo, radnice jej přesto odmítá vzít

Ač to může znít sebeúsměvněji, jednadvacetiletého Bryana Roweho ze čtvrti Sholing v Southamptonu klukovský sen stát se popelářem zkrátka nikdy neopustil. Podle svých slov našel v této práci zalíbení již ve dvou letech a za svým cílem si stále jde, ačkoliv radnice mu v tom v žádném případě nevychází vstříc.

Když Bryan opustil školu, nastoupil v roce 2024 do městského projektu, který má mladým lidem usnadnit přechod mezi vzděláváním a takříkajíc skutečnou prací. V tomto programu se pracuje zadarmo, protože jeho cílem je v prvé řadě adaptace na život po škole. Takováto „práce na zkoušku“ trvá obvykle rok, minimálně pak šest měsíců, uvedl web The Telegraph.

Bryan se v rámci tohoto programu přihlásil samozřejmě k popelářům a se zaměstnanci městských služeb tak devět měsíců zadarmo objížděl ulice a vyvážel odpadky. Práce ho bavila, a tak ochotně sloužil i o svátcích, například přes Vánoce nebo na Nový rok. Na konci této jeho, řekněme stáže, se mu pak dostalo doporučení, že by mohl zažádat o stálou práci, což také bez prodlení učinil.

Jenže radnice jej zaměstnat odmítla. Tak to zkusil znovu, ale výsledek byl úplně stejný. Své zklamání a smutek proto vyjádřil veřejně na sociálních sítích, kde si toho všimli i další lidé, a radnice proto hned reagovala prohlášením, že došlo k blíže neupřesněné chybě a že Bryana pozve na pohovor. Jenže i po něm mladík obdržel odmítavé stanovisko.

„Necítím se dostatečně dobrý. Nikdo mě nechce,“ zoufá si Bryan, zatímco jeho matka Claire zaujímá ostřejší postoj: „Nejdřív si ho předvolali a pak jej zase vykopli,“ dala průchod svému rozhořčení. A dodala, že radnice i vláda jsou labouristické, ale nikomu zjevně nezáleží na tom, aby se lidé měli dobře.

Naráží tím mimo jiné na synovy zdravotní potíže, protože Bryan trpí ADHD a takzvanou myotonickou dystrofií, což je porucha, jejímž projevem je zjednodušeně řečeno postupné slábnutí svalů.

„Myslím, že je to kruté a nespravedlivé. I jako člověk se zdravotním postižením chce chodit do práce, získat sebevědomí a také si vydělat nějaké vlastní peníze,“ řekla Claire Roweová s tím, že její syn sám pracovat chce, a tak by s ohledem na své postižení měl začít co nejdříve, respektive dokud pracovat ještě může.

A zároveň se podivila nad tím, že pokud si úředníci z radnice či lidé z technických služeb mysleli, že její syn není schopen tuto práci vykonávat, neměli mu dávat falešné naděje, motivovat ho k podání žádosti o místo ani jej zvát k pohovoru.

A co na to sama radnice? Slovy klasika, mlčí. Na přímý dotaz britských novinářů totiž odpověděla jen nicneříkajícím obecným sdělením, že obdržela velké množství žádostí o místa popelářů, a k jednotlivým kandidátům se tedy nemůže vyjadřovat.

„Všechny žádosti a pohovory proběhly v souladu s pravidly pro náborové procesy. Všem neúspěšným kandidátům přejeme v jejich budoucím úsilí hodně štěstí,“ uzavřel mluvčí městské rady.