Poněkud přerostlý domácí mazlíček je výborný kamarád a ještě lepší hlídač

Alice spolu se svojí dvouletou dcerkou Ellenkou jsou na každodenní vycházce, která je spojená s venčením Göttingenského zakrslého prasátka. I když, jak vzápětí potvrzuje i samotná chovatelka, používat v tomto případě zdrobněliny není až tak úplně namístě. Bejlynka, se kterou chodí na procházku dvakrát denně, totiž trochu přerostla.

„Když jsem si ji před šesti léty jako selátko pořizovala, měla jsem si o tom víc přečíst. Domnívala jsem se, že si vezu domů domácího společníka, který v dospělosti bude mít tak nanejvýš padesát kilo,“ vzpomíná paní Alice.

„Teď má Bejlynka v šesti letech metrák a dobrá zpráva je, že už dál neroste. V každém případě je to člen domácnosti, na kterého nedám dopustit. Je maximálně čistotná a rozhodně nesmrdí, jak si někteří lidé myslí. A navíc je to mimořádně učenlivé zvíře. Povely jako sedni, lehni, dej pac a podobně zvládla bez problémů a velmi rychle jako třeba i slalom mezi nohama, který dělají lidé se psy,“ vypočítává Alice chytrost šedočerného prasátka, které je na vycházce jako doma, a na každý povel okamžitě reaguje.

A protože se svými lidskými páníčky bydlí v bytě, naučila se jezdit výtahem, stejně jako jí problém nedělají schody. „Je i výborným kamarádem naší dvouleté Ellenky. Měla jsem z toho trochu obavy. Zbytečně. Už když jsem byla těhotná, byla ke mně Bejly hodně obezřetná a k miminku se hned po narození chovala zjevně opatrně. Děti má obecně velmi ráda,“ dodává Alice s tím, že prase, které je i mimořádně dobrý hlídač, se může dožít i dvaceti let.

„Venku je přátelská v podstatě ke každému, ale doma cizí lidi nesnáší. To je hodně nevrlá,“ doplňuje žena. Chov by si však podle ní měl každý předem řádně promyslet. „Na dovolenou jezdíme střídavě. Bejly s námi jednoduše nemůže jet, bylo by to komplikované,“ dodává.