Pomotaní motáci. Plzeňští zvířecí záchranáři napravovali nechtěné faux pas

Když počátkem června vyráželi po upozornění od skupiny „Stop sečení srnčat“ na jetelové pole u vesnice Mokrouše, mysleli, že mají jasno – tamní hnízdo ohrožené sekáním patří motáku lužnímu. Až po dvou měsících se ukázalo, že to je trochu jinak.

„Ještě než jsme k hnízdu došli, provedli jsme šetrnější kontrolu dronem,“ vrátil se na začátek Karel Makoň z plzeňské záchranné stanice živočichů. „Ale místo samice sedící na vejcích tam byla jen ta vejce. Čekali jsme, pozorovali dravce sbírající hraboše v okolí, ale žádný z nich se k hnízdu nehlásil, žádný nás nevaroval, žádný nás nevyháněl,“ zrekapituloval Makoň.

Když to už vypadalo, že opuštěná snůška přijde vniveč, ozval se druhý zasahující záchranář Miloš Paisker: „Hele, já mám doma líheň na křepelky, co kdybych ty vejce vzal a dal je tam?“ Jak řekl, tak se i stalo. „A ze tří vajíček úspěšně vypiplal dvě krásná mláďata a připravil je k následné adopci,“ doplnil Makoň.

S umísťováním mláďat těchto dravců k náhradním párům nebývají problémy. „Jenže motáci lužní jsou u nás poměrně vzácní a v kraji jsme letos žádné hnízdo nenalezli,“ uvedl Makoň.

Plzeňští zvířecí záchranáři se tedy obrátili na Středočechy specializované na motáky lužní a ti vytipovali vhodný azyl s jedním mládětem příslušného stáří v Teplýšovicích u Benešova. „Na konci července jsme tam vyrazili s našimi dvěma mláďaty, abychom jim dali novou šanci a vrátili je zpátky do volné přírody,“ popsal Makoň.

Ještě je naposledy nakrmit a šup s nimi k adoptivním rodičům. Ale předtím je třeba ptáčata okroužkovat. A pak to přišlo. „Ty kroužky jsou jim nějaké malé,“ upozornil Paisker. Vybrané byly přitom správně – pro motáky lužní.

Tak trochu záhada, kterou rozlouskl středočeský kolega: „Mají černé jazyky?“ „Nemají. A v tom nám to všem došlo,“ konstatoval Makoň. „Tenkrát u Mokroušů jsme sebrali z hnízda vejce motáka pochopa, který je výrazně větší než moták lužní.“

Barva jazyka je u mláďat obou druhů spolehlivé rozlišovací znamení, pochopové ho mají světle růžový. Záchranáře omlouvá fakt, že moták pochop si na rozdíl od motáka lužního svá hnízda staví většinou někde v rákosí u rybníka, nikoliv na polích či loukách.

Po zjištění skutečné identity mláďat vyvstal problém s nalezením jiného adoptivního hnízda, tentokrát pochopů. „Díky dalšímu kolegovi se ho podařilo objevit o necelých třicet kilometrů dál u obce Jankov. K tamním dvěma původním a stejně velkým mláďatům jsme operativně přidali dvě naše,“ doplnil Makoň.

„Dostali druhou šanci, a teď už záleží na nich, jak si s tím poradí. S adopcemi mláďat motáků pochopů nicméně máme bohaté zkušenosti a fungují spolehlivě,“ uzavřel Karel Makoň.

Adopce ptačích mláďat využívají plzeňští zvířecí záchranáři už desítky let především u čápů. Fungují ale i třeba u jestřábů, káňat, rorýsů či jiřiček.