Hlavní obsah

Plzeňské kantorce je úctyhodných 96. A stále učí

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

3. 4. 2023, 9:39

Zní to až neuvěřitelně. Kantorce Martě Cvalínové z Plzně je 96 let, a přesto stále učí. Dává soukromé hodiny češtiny, němčiny a angličtiny. „Asi mě má pánbůh rád, jinak by mě tady nenechal tak dlouho,“ usmívá se žena, která teď za svou celoživotní práci získala ocenění od krajského hejtmana Rudolfa Špotáka (piráti).

Marta Cvalínová je 96letá seniorka z Plzně. Stále učí, zdarma dává lekce češtiny, angličtiny a němčiny.

Článek

Elán ani výborná paměť jí nechybějí. Bez zaváhání recituje své oblíbené básně. A také ukazuje pečlivě vedený sešit, kde má zapsané všechny žáky. „Na každou lekci se připravuji. Bez toho to nejde,“ zdůrazňuje.

Rodiče ji odmala vedli ke sportu. Chodila do Sokola, lyžovala, dělala gymnastiku, stolní tenis. Pro kantořinu se rozhodla už v primě na plzeňském gymnáziu.

„Na češtinu a latinu jsme měli výborného profesora Švába. Ten mě dost ovlivnil. Zatímco holky do něj byly zamilované, já se zamilovala do jeho výkladu. Brečela jsem, když hodiny končily. A spolužačky si mě dobíraly,“ přiznává.

Vítězka Zlatého Ámose: Ráda bych, aby lidé věděli, že naše práce nekončí odpoledne

Věda a školy

Po maturitě vystudovala plzeňskou pedagogickou fakultu. Jako aprobaci si zvolila tělocvik a český jazyk. Později si doplnila němčinu a angličtinu. Nejdéle, celkem 23 let, působila v plzeňské Masarykově základní škole. Dalších třináct let pak na domovské fakultě.

„Snažila jsem se být laskavou učitelkou. Třeba když studenti přišli na přednášku pozdě a bavili se mezi sebou, nehubovala jsem. Požádala jsem je, aby si vše za dveřmi dopovídali a pak se vrátili. Kantor má mít žáky rád, jinak nesmí tohle povolání vůbec dělat,“ je přesvědčena.

Když jí bylo sedmdesát jedna, myslela si, že s výukou skončí. Jenže jí natolik chyběla, že začala se soukromými hodinami, kterými už od té doby prošly stovky lidí, včetně mnoha cizinců.

Zakládá si na tom, že vždycky učila zdarma. „Vždyť je to pro mě především radost,“ doplňuje žena, jejíž diář je stále dost plný.

Prožívala však i velmi těžká období. „Měla jsem už tři mrtvice. Přišla jsem o manžela i syna. Dlouho jsem se s jejich ztrátou vyrovnávala,“ říká.

Pokaždé jí ale kromě blízkých pomohla také láska ke sportu a jazykům. „A snažila jsem se dělat něco dobrého pro druhé. To mi dává smysl,“ dodává.

Před několika dny dostala od hejtmana kraje ocenění za celoživotní práci. „Vážím si toho a děkuji za něj. Ale nikdy mi na tom moc nezáleželo. Pro mě je největší odměnou, když jsem nějakému dítěti mohla ovlivnit život nebo ho jen nasměrovat,“ uzavírá seniorka, kterou pravidelně navštěvuje mnoho jejích bývalých žáků.