Článek
"Nejhůř bylo, když na cestě k mému domu utvořily stonožky úplný koberec. Nebylo kam šlápnout, abyste jich alespoň tucet nerozdrtili. A hrozně páchly," stěžuje si Bernhard Koderer (45) a starsote z jeho vesnice dodává: "Zkusili jsme třeba na podzim úplně vypnout pouliční osvětlení, ale neodradilo je to."
Přivolaní zoologové nevěděli, odkud se stonožky druhu Megaphyllum unilineatum berou, proto pouze navrhli možnou ochranu - vybudovat plechem pobitou ohradu s převislým okrajem. Jed nepřipadal v úvahu, protože by ho bylo zapotřebí tolik, že by to ohrožovalo místní lidské i zvířecí obyvatele. Že se nejedná o nový problém potvrzuje i to, že na podzim roku 1900 musela zastavena vlaková doprava v celém okolí, protože stonožek bylo na kolejích tolik, že hrozilo vykolejení.