Nejdelší triatlon na světě: Přeplavat La Manche, do Indie na kole a vyběhnout na Everest

Jednatřicetiletý Mitch Hutchcraft je navzdory nepřízni osudu odhodlaný zdolávat i ty nejtěžší překážky. Když mu před jedenácti lety zemřel otec, byla to pro něj velká rána a další následovala o několik let později, když se dozvěděl, že po zranění kolene je prakticky vyloučeno, aby si splnil sen o službě v armádě. Přesto nakonec celých šest let působil u Královského námořnictva, než se v roce 2021 vydal za dalšími výzvami.

Tou zatím nejtěžší byl nápad absolvovat „nejdelší triatlon na světě“, jehož trasa povede z anglického města Dover přes kanál La Manche do kontinentální Evropy a potom dále do Indie a Nepálu, odkud je to již jen „kousek“ na nejvyšší horu světa Mount Everest.

Do vln kanálu mezi Velkou Británií a Francií se ponořil loni 15. září a na nejvyšší hoře světa stanul letos 11. května.

„Od té doby, co jsem si o tom v dětství přečetl, bylo mým snem vystoupit na Everest. Ale nikdy by mě nenapadlo, že se sem dostanu takto,“ řekl krátce po dokončení své extrémně náročné cesty.

Jeho neuvěřitelnému výkonu předcházely roky příprav a také několik podobných kousků, když například převesloval Atlantický oceán, na kole přejel napříč Severní Amerikou a vystoupal na několik z těch nejvyšších hor na světě, uvedl web The Telegraph.

Jeho poslední dobrodružství však ještě dalece přesahovalo všechno, do čeho se v minulosti pustil. „Bylo to těžké, opravdu těžké. Nejtěžší věc, kterou jsem kdy udělal,“ hlásil z Himálaje. „Ale nemůžu být šťastnější a hrdější, než když jsem tuto epickou cestu dokončil,“ dodal.

Podle jeho vlastních slov přišel „nejtěžší den v životě“ hned na začátku, kdy jej čekalo 34 kilometrů plavání přes kanál La Manche. Ale i přes 12 tisíc kilometrů na kole do indického města Digha, přes 900 kilometrů běhu do nepálského Káthmándú a dalších 370 kilometrů pěšky až na „střechu světa“ nebylo ani náznakem nic jednoduchého.

Navíc se na cestu vydal vcelku nadivoko, přestože ji samozřejmě neabsolvoval úplně bez zajištění. „Jako malý tým bez finančních prostředků a společenské podpory jsme věděli, že jde o velký risk, ale viděli jsme kouzlo jak v Mitchovi, tak v poselství, které chce sdílet,“ uvedla Molly McDonaldová ze společnosti Blue Door Productions, která výpravu organizovala a dokumentovala.

Cestu zkomplikovaly i administrativní a jiné problémy. Mitch totiž nedostal vízum do Íránu a v Iráku jej zase zdržely komplikace související s tamějšími vojenskými omezeními. Nakonec to tedy vzal přes Arabský poloostrov do Ománu, odkud pak musel přeletět přes Ománský záliv do Pákistánu, aby tam pokračoval už zase na kole, a to až do Dighy.

Navzdory omezenému rozpočtu celé expedice však účelem Mitchovy cesty nebylo pouze splnění divokého snu, ale také se podařilo vybrat peníze pro organizaci, která se angažuje na poli ochrany divoké přírody.

„Bylo to to nejbolestivější dobrodružství, ale zároveň mě naplnilo ze všech nejvíc,“ zhodnotil Mitch své osmiměsíční utrpení, při němž zhubl o 15 kilogramů. A dodal, že by tím rád inspiroval i ostatní, aby „věřili, že ať už sní o čemkoliv, stačí jen jít a udělat to“.