Narodila se trojčata. Po deseti letech má olomoucká zoo mláďata vzácných levhartů mandžuských

Otec trojčat přicestoval do olomoucké zoo ze Zoo Nordhorn v Německu. „Měl jediné poslání, a to zanechat po sobě potomky se samicí pocházející ze Zoo Granby v Kanadě. To se naplnilo. Zodpovědným přístupem k tomuto nelehkému úkolu si samec vysloužil zpáteční jízdenku do své domovské německé zahrady,“ uvedla mluvčí olomoucké zoo Iveta Gronská.

Zajímavostí podle ní je, že se na Svatý Kopeček zásluhou tohoto samce vrátily geny po zdejších levhartech, jelikož jeho matkou je samice narozená právě v olomoucké zoo.

„K páření došlo v prosinci těsně před vánočními svátky, mláďata se narodila po 97 dnech březosti samice. Ta porodila sama v připravené porodní bedně a hned od prvopočátku se o všechna tři koťata vzorně starala,“ konstatovala zooložka Jitka Vokurková.

Narození trojčat u tohoto druhu nebývá podle ní příliš časté. „Pro chovný program budou i s ohledem na jejich skvělou genetickou výbavu velkým přínosem,“ doplnila zooložka.

Mláďata prozatím návštěvníci vidět nemohou, neboť se s matkou nachází ve vnitřní části ubikace, kde mohou být monitorována kamerovým systémem a je jim dopřán poporodní klid. Kromě ošetřovatele za nimi nechodí vůbec nikdo, aby se snížilo riziko jakýchkoliv případných komplikací odchovu.

„Pohlaví bude určeno s první vakcinací přibližně ve věku šesti týdnů koťat,“ podotkla Gronská.

Zoo Olomouc chová levharty mandžuské od roku 2001 a doposud se v ní narodilo 15 mláďat. Poslední odchovaný samec odcestoval v roce 2018 do Anglie, kde už se také stal otcem. Aktuálně tento druh chová na celém světě 91 institucí v počtu 190 jedinců.

Počty zvířat v zajetí převyšují jejich počet v přírodě. Původní monitoring v 70. letech minulého století v ní zjistil pouze 32 jedinců (za využití stop zanechaných ve sněhu), ještě v roce 2000 se stavy odhadovaly na pouhých 22 až 28 jedinců. Poslední léta se zvýšily až na 130 zvířat, která byla spočítána v roce 2024 pomocí fotopastí.

Vážnou hrozbou pro levharty je pytláctví, ale i lesní požáry nebo těžba dřeva a nerostných surovin. V přírodě se levhart mandžuský vyskytuje pouze na Dálném východě, kde obývá nedotčené lesy.

„Jedná se o velkou formu levharta skvrnitého, nejseverněji žijící poddruh. Jako jediný druh levharta dokáže přežít jak v extrémním horku, tak v extrémní zimě. Jeho srst měří v zimě až 7,5 centimetru,“ doplnila mluvčí olomoucké zoo.