Článek
Termín selfitis, jehož český ekvivalent by mohl znít selfitida, se poprvé objevil v roce 2014. Přišla s ním údajně Americká psychiatrická asociace jako s novým typem psychické poruchy. Veřejnost se tomuto termínu nicméně dlouho vysmívala a nebrala ho vážně. Blíže se ho nyní rozhodli prozkoumat psychologové a výzkumníci z britské univerzity Nottingham Trent University ve spolupráci s indickou Thiagarahar School of Management.
Tým vedl profesor Mark Griffiths, významný odborník specializující se na behaviorální závislosti. „Před pár lety se termín selfitis objevil v médiích a tvrdilo se, že s ním přišla Americká psychiatrická asociace. Později se však ukázalo, že se jednalo o hoax a nic takového jako selfitis neexistuje. My nyní můžeme potvrdit, že porucha je skutečná a přišli jsme také s první klasifikací, která intenzitu poruchy škáluje,“ cituje Griffithse Telegraph.
Úrovně jsou celkem tři. První z nich je hraniční a spočívá v pořizování selfie nejméně třikrát denně, aniž by je člověk nahrál na sociální sítě. Druhá akutní fáze je taková, kdy se člověk nejméně třikrát fotí a pokaždé snímek umístí na internet. Chronická fáze je vrcholným stádiem, kdy má člověk nekontrolovatelnou potřebu fotit sám sebe v průběhu dne a více než šestkrát umístit výsledek na sítě.
Vyhledávají pozornost
Výzkumníci z univerzity použili vzorek 400 lidí, z nichž všichni pocházeli z Indie, protože v ní je největší počet uživatelů facebooku na světě. Zkoumalo se, které faktory mohou k selfitidě vést.
Typickým případem je člověk vyhledávající pozornost, takzvaný „attention seeker“. Takový člověk postrádá zdravé sebevědomí a doufá, že si pomocí umisťování svých snímku na internet zvýší jakýsi sociální status a nebude se cítit vyloučen ze společnosti.
Tým výzkumníků sestavil seznam s 20 prohlášeními, se kterými se měly subjekty ztotožnit na škále od jedné do pěti, při čemž pětka znamenala silný souhlas, jednička silný nesouhlas. Čím vyšší míra ztotožnění, tím větší pravděpodobnost selfitidy. V dotazníku mohli lidé nalézt například tato prohlášení: „Dostává se mi enormní pozornosti, když sdílím selfie na sociální síti” nebo „Přes sociální sítě dokážu lépe vykreslit mé okolní prostředí.”
„Typicky trpí touto poruchou lidé, kteří nejsou sami se sebou spokojení a snaží se zapadnout. Mohou při tom vykazovat chování, které se podobá dalším obsesivním poruchám,“ tvrdí doktor Janarthanan Balakrishnan z Nottingham Trent University.
„Teď můžeme existenci selfitidy potvrdit a doufáme, že hlubší průzkum nám poskytne odpovědi na to, kdo proč se u lidí toto obsesivní chování rozvíjí, co můžeme dělat, abychom jim pomohli, a kdo bývá nejvíce zasažen,“ dodal Balakrishnan.
Další technologické choroby
Britský Telegraph připomíná, že se v posledních letech objevily také další poruchy spojené s moderními technologiemi. Takzvaná nomofóbie (nomophobia) je strach z toho, když není člověk nablízku mobilnímu telefonu.
Technoference je stav, kdy moderní technologie plně proniká do každodenního života a kyberchondire (cyberchondria) znamená, že se člověk cítí nemocen poté, co si vyhledá symptomy předpokládané choroby na internetu.