Článek
„Letošní Krakonoš je těžký. V pondělí sníh postříkali hasiči a je to jako kámen, je to horničina,“ popsal letošní tvorbu osmasedmdesátiletý výtvarník Josef Dufek, který staví sochu ze sněhu už více než dvě desítky let. Pokračuje v práci svého otce a dědečka, od nichž pomyslnou štafetu převzal.
Na stavbu šestimetrové sochy museli nejprve na náměstí před radnici navozit pět až šest tater sněhu z okolí, který shrnuli z parkovacích ploch v různých částech města, fotbalového hřiště a jinde. Musel být čistý. Hromada bohatě postačila na vysochání sedícího Krakonoše.
„On sedí vždycky. Kdysi jsem chtěl postavit stojícího, jenže to už pak je potřeba lešení a není takový nakladač, který by mi dal sníh třeba do devíti metrů, aby mohl stát,“ vysvětlil Dufek. Na tvarování používají výtvarník i jeho spolupracovníci lopaty, sekyrky i motorovou pilu. Třeba obličej tvořil malým rýčem a přikládací lopatkou, s níž se běžně hází uhlí do kamen. Podle Dufka je ale kvůli mrazům letos sníh tak tvrdý, že si musel pomoci i sekyrkou.
V ruce drží Krakonoš hůl a hledí směrem ke Krkonošům.
„Dříve držel v ruce klobouk. Jednou i obráceně a lidé do toho nosili peníze. Já bych mu udělal klobouk i na hlavě, a dříve jsem to dělával, ale když přijde obleva, pak ta krempa opadne a vypadá jak s turbanem, a tak ho dělám jenom vlasatého,“ vysvětluje výtvarník.
Krakonoš míval i fajfku, ale protože je letos práce, s ohledem na promrzlý sníh, opravdu dřina, bude jen v jedné ruce držet hůl a druhá mu spočine na koleni. Po straně přibude ve finále i malá vesnička s kostelíčkem, kterou si oblíbili především místní.
„Hodně lidí si myslí, že když mrzne, dobře se dělá. Ale nejlépe se dělá, když přijde trochu obleva. Když vezmete sníh do ruky a uděláte z toho kouličku. Teď je to fakt tvrdá práce,“ podotýká Dufek i s ohledem na aktuální teploty v Jilemnici, kde se v těchto dnech teploty přes den pohybují kolem mínus deseti stupňů a v noci klesají i ke dvacítce.
Většinou stavba Krakonoše podle výtvarníka trvala tři dny, nyní byl sníh navezený v neděli večer a finální podoba celé sněhové sochy bude hotová ve čtvrtek 8. ledna. Pak jej ještě postříkají hasiči vodním popraškem a po přemrznutí bude mít lesk. Podle odhadů by mohl vydržet nejméně tři týdny.
Tradice stará více než 100 let
První sochy vznikly v Jilemnici někdy v roce 1909 či 1911.
„My přesně nevíme, která socha byla úplně ta první. Začali je stavět členové ČK Ski Jilemnice kvůli elitním lyžařským závodům, které tu byly. Roku 1941 poprvé výhružně vzhlížel k Sudetům a ke Krkonošům. Dneska je to pro Jilemnici hezká tradice, kdy Jilemničáci chodí a dívají se, a pro město je to i forma propagace,“ vysvětlil starosta Jilemnice David Hlaváč (ODS).
Na jilemnickém náměstí stály za celou dobu trvání tradice tři postavy. Kromě Krakonoše, který je pro Jilemnici vzhledem k blízkosti Krkonoš významnou postavou, to byla v roce 1912 či 1913 socha nápadně podobná řídícímu učiteli Janu Bucharovi, velkému propagátorovi turistiky. A třetím byl zmíněný hrabě Harrach.
Zhruba za dva týdny vyroste další Krakonoš ze sněhu i ve Špindlerově Mlýně, kde jej Josef Dufek se svým týmem postaví u příležitosti konání Světového poháru v alpském lyžování.
