Článek
Sedmnáctiletý Oliver Bird z malé obce Scotby, jež leží v hrabství Cumbria na severu Anglie, je velkým fanouškem motokár, loni se dokonce zúčastnil několika závodů, a tak asi nepřekvapí, že chtěl co nejdříve získat řidičské oprávnění, které je ve Velké Británii podmíněno dosažením právě sedmnácti let věku.
Původně na to chtěl jít zcela standardní cestou, a tak se přihlásil do autoškoly, respektive k jízdám s instruktorem. Ale když jej první lekce stála 40 liber (necelých 1200 korun), řekl si, že to zvládne podstatně levněji. „Instruktor mi totiž řekl, že budu potřebovat odhadem tak 25 až 30 hodin, takže by mě to stálo kolem 1200 liber (zhruba 35 tisíc korun). A to je přece spousta peněz,“ popsal svou motivaci hledat levnější alternativu.
K tomuto rozhodnutí přispěli i lidé z jeho okolí, od nichž prý slyšel doslova hororové příběhy o tom, kolik je nakonec autoškola stála – zejména když na první pokus zkoušky nezvládli a museli si připlácet další lekce. A do toho se pouštět rozhodně nechtěl.
Když Olivera první lekce v autoškole stála 40 liber (necelých 1200 korun), řekl si, že to zvládne levněji.
Když doma rodičům oznámil, že do autoškoly už nepůjde, nijak je to nepřekvapilo. Jsou totiž zvyklí, že jejich Ollie často dělá různé věci po svém. Hned nato začal na internetu hledat, jak se k řidičáku dostat levněji, a narazil na videa různých instruktorů. Zároveň využil skutečnosti, že k získání řidičského oprávnění není v Británii potřeba absolvovat autoškolu, stačí zkrátka jen složit zkoušky.
Řidičské dovednosti si tedy začal osvojovat na YouTubu a pak je procvičoval na počítačovém simulátoru. Celkem tímto samostudiem strávil doporučených 30 hodin. Již dříve také složil zkoušku z teorie, kterou si také nastudoval sám. Ale absolvoval i několik jízd kolem domova s rodiči v rolích mentorů, aby si takříkajíc osahal skutečné auto, práci se spojkou a také se naučil parkovat a couvat.
A když přišel k praktické zkoušce, ani on sám nečekal, že ji složí hned napoprvé. „Takže když mi instruktor řekl, že jsem uspěl, byl to pro mě obrovský šok. Byl jsem opravdu moc šťastný,“ citoval Olivera web New York Post. A lehce škodolibou radost měl i proto, že jeho přátelé a rodiče do té doby odmítali připustit, že by se mu to skutečně mohlo povést.
