Článek
S kuligem, původně tradiční zábavou polských šlechticů pocházející až ze 17. století, který v Těšínském Slezsku následně zdomácněl, začali v Horní Lomné asi před deseti lety. „Tehdejší manželka mi řekla, že když máme koně a dvě děti, ať pro ně něco udělám. Tak jsem začal a vidíte, co z toho vzniklo,“ řekl s úsměvem starosta Kamil Kawulok (SNK Salajčané) s tím, že tehdy jeden koník táhl devatero sáněk se zhruba dvaceti pasažéry.
Od té doby pořádají neobvyklou zimní zábavu v horské vsi každoročně. „Vynechali jsme jen jednou kvůli počasí,“ zavzpomínal starosta před startem sobotní jízdy. Připomněl, že loni se do hor vydalo 11 koní, tři traktory a 78 saní.
V tu chvíli ještě netušil, že letošní čísla budou, alespoň co se saní týká, dvojnásobná. „12 koní, 7 traktorů, 2 pickupy a 158 sáněk,“ hlásil Kawulok po zhruba čtyřhodinové projížďce. Trasu mezi Kyčmolem a Lačnovem absolvovalo asi 400 lidí.
„Dva koníci táhnou do deseti saní, traktor jich má patnáct. Zvládl by jich i víc, ale kvůli zatáčkám je nedáváme,“ vysvětlil starosta. Kdo si nechá sáňky za neobvyklé spřežení zapojit, musí dojet až do cíle.
Letos koně, technika i lidé ujeli osm kilometrů. „První dva byly mírně do kopečka, všichni se táhli. Pak šli dospělí asi kilometr pěšky a pak už se jelo dolů. Mezitím byla ještě pauza u táboráku,“ popsal Kawulok průběh kuligu.
Tím, kdo vedl koně v čele celé jízdy, byl Pavel Ptáček z Dolní Lomné. V roli furmona, jak se kočím v kraji říká, se akce zúčastnil poosmé. „Začínali jsme s jednou parou a postupně to přibývá. Stalo se to tradicí, je to úžasná akce,“ zhodnotil a dodal, že má zkušenost s kuligy i v Polsku, kde tradice před staletími vznikla. „Tady je větší zážitek a je to i hezčí. Jedete kopci, horami, přírodou. Tam to nemá takovou atmosféru,“ uvedl ke kuligu v polské Wisle.
Zatímco v prvních letech byli účastníky jízdy pouze lidé z Horní Lomné, letos už převažovali přespolní. Mezi nimi i Petra z Vendryně, která usedla na saně s dcerou Kelly a neteří Majou.
„Doporučila mi to kamarádka a je to skvělé. Do zatáček trochu stres, ale skvělý zážitek,“ smála se, přes to, že jí byla neskutečná zima. „Nejvíc trpí kyčle. Prsty u nohou už nemám a ty na rukou taky nic moc,“ hlásila zhruba v polovině tratě. Vzdát to ale odmítla. „Vydržíme až do konce,“ volala Petra na dceru a neteř.
