Hlavní obsah

Jednadevadesátiletá Belgičanka zavřela po 55 letech krámek, nezvládla povinný přechod na digitální fakturaci

Jednadevadesátiletá Belgičanka po více než půl století musela zavřít svůj krámek, protože neumí zacházet s počítačem. Ráda by ještě pokračovala, ale přechod na elektronickou fakturaci, která je v zemi od letošního 1. ledna pro živnostníky povinná, prý nezvládne.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Paní Christiane Gheeraertová v domku ve vesničce Merkem vyrostla a svůj malý obchod si otevřela v roce 1970. Cigarety, kapesníky, džemy, nápoje, káva, těstoviny a sladkosti byly nejčastějšími artikly, které procházely přes její prodejní pult.

„Pracuji tady už 55 let, ale ten Peppol (systém elektronické fakturace) byl příliš. Počítač jsem nikdy neměla. Nic o tom nevím,“ posteskla si serveru 7sur7 žena, která měla denně otevřeno a téměř neznala dovolenou.

„V roce 1959 jsem byla v Lurdách (Francie), to je všechno,“ přiznala paní Christiane, jejíž obchod fungoval i jako místo setkávání. „Když někdo někoho ztratil, přišel sem, aby si trochu popovídal,“ řekla.

Ráda by prý ještě pokračovala, protože se i přes pokročilý věk cítí stále fit. Tajemství dlouhověkosti vidí ve své dosavadní permanentní zaneprázdněnosti. „Prostě být stále v pohybu, ale teď se to změní,“ řekla dále paní Christiane s tím, že do důchodu se jí nikdy nechtělo.

Každé pondělí kolem 13. hodiny byla vždy na telefonu, aby si objednala zboží u dodavatelů. Ti jí ale před pár týdny řekli, že už nic nepřivezou, když nemůže komunikovat prostřednictvím digitálního systému.

V prosinci se její regály začaly vyprazdňovat a na Silvestra prodala poslední produkty. Když vyvěsila oznámení, že její prodejna končí, lidé byli „šokováni“. „Myslí si, že je to škoda,“ uvedla.

Na námitku, že by jí někdo mohl elektronickou fakturaci naučit nebo se o ni postaral nějaký účetní, paní Christiane poznamenala, že se nemá na koho obrátit. Z rodiny jí už nikdo nezůstal a lidé ve vesnici prý nemají čas.

Dveře zůstanou otevřené

„Všichni jsou zaneprázdněni prací a rodinou. Tak to prostě je,“ dodala seniorka, která se nikdy nevdala a nemá potomky.

Konec obchodní činnosti pro ni znamená i změnu rytmu života postaveného na práci, kontaktu s lidmi a zvyku. Prodejna je definitivně zavřená, ale zmizet z povědomí lidí paní Christiane nehodlá.

„Mé dveře zůstanou otevřené. Lidé si tady už nic nekoupí, ale budou moci dál přicházet, aby si popovídali. Všichni budou vždy vítáni,“ dodala seniorka podle serveru VRT News.

Výběr článků

Načítám