Článek
Dramatický příběh obchodníka Čchin Ťien-pchinga se začal psát poslední květnovou středu ve městě Chaj-kchou na ostrově Chaj-nan, kde trávil dovolenou. Ten den se kolem 23. hodiny šel projít a zamířil i na hráz, kde však za větrného počasí uklouzl na odhozené slupce nějakého ovoce a zřítil se do moře.
Neměl s sebou mobilní telefon, ani záchrannou vestu či zásoby jídla. Přestože umí plavat, nedokázal se dostat zpět na břeh. „Moře rozhodně není žádný bazén. Nemohl jsem se dotknout dna a vlny mě táhly pryč,“ řekl pan Čchin podle deníku China Daily, když už byl v bezpečí.
„Pokaždé, když jsem plaval ke břehu, mě proud stáhl nazpět. Nemohl jsem se vrátit,“ dodal s tím, že při pádu do vody utrpěl řezné rány od korálových útesů. Nedobrovolně spolykal také velké množství mořské vody.
Vlny jej unášely čím dál víc od pobřeží a síly mu ubývaly. Po určité době přestal s proudy bojovat a nechal se nést v naději, že jej za úsvitu uvidí posádka nějaké lodi.
Ten den proplula kolem dvě plavidla, ale nikdo jej nezahlédl. Aby šetřil energii, svlékl si oblečení, odložil i boty a odhodil i hodinky a prstýnek. Nad hladinou se držel tím, že pomalu pohyboval rukama.
„Přes den mě pálilo slunce, ale voda mi ubírala tělesné teplo. Po dvou dnech bylo moře studené jako lednice,“ líčil dále pan Čchin svou anabázi. Po více než 40 hodinách bez jídla a spánku se mu podařilo vylézt na bóji a krátce usnout, jenže velká vlna jej později srazila zpět do vody.