Článek
Sameček nosorožce indického Apu v Zoo Plzeň podle chovatelů prospívá, rychle přibývá na váze a odchov probíhá bez komplikací.
„Apu se má úžasně, má obrovské přírůstky, ten odchov probíhá zatím úplně bez komplikací,“ uvedla zooložka plzeňské zahrady Miroslava Palacká.
Podle ní je znát rozdíl oproti dřívějším odchovům samic. „Je vidět, že je to větší lump. Má i větší přírůstky na váze a je na něm vidět, že té energie má v sobě spoustu,“ řekla.
S přibývajícím věkem roste i jeho aktivita. „Je víc aktivní, než byl první měsíc. 23. ledna mu byly dva měsíce, takže té aktivity je mnohem více,“ doplnila Palacká.
V době úklidu boxu se s matkou přesouvá do vedlejšího prostoru, kde se více pohybuje. Nejvíc aktivní bývá podle chovatelů po obědě zhruba kolem jedné hodiny.
Mládě je zatím na matce Manjulě zcela závislé. „Je na maminku absolutně fixovaný, oni jsou si pro sebe svůj vlastní svět,“ uvedla zooložka.
Základ jeho potravy tvoří mateřské mléko, už ale začíná ochutnávat i krmení pro dospělé nosorožce. „Ochutnává víc to, co dostává maminka, takže nějaký listový salát, sem tam si zobne sena, ale ještě furt nemá vyvinuté zuby,“ vysvětlila Palacká.
Náplast na ztrátu chovného samce
Narození zdravého mláděte je pro zoo významné i po loňské ztrátě chovného samce Babua. „Hrozně jsme se báli, zda ten porod dopadne dobře. To, že se narodilo zdravé mládě, je pro nás neuvěřitelná náplast na tu ztrátu,“ řekla Palacká.
Sameček dostal jméno Apu podle postavy Apu Nahasapeemapetilona z animovaného seriálu Simpsonovi. Název vybrala zoo krátce po narození mláděte.
Podle mluvčího zoo Martina Vobruby se chov nosorožců indických v Plzni rozvíjí od roku 2010, kdy byly dokončeny pavilony pro žirafy a nosorožce a zoo získala první pár.
Samice Manjula přicestovala jako dvouletá, později s chovným samcem Babuem odchovala dvě samice, které dnes žijí v zahraničních zoologických zahradách a už mají potomky. Manjula je tak podle Vobruby „dvojnásobnou babičkou“.
Evropská populace nosorožce indického čítá zhruba osmdesát jedinců ve 30 zoologických zahradách. Vobruba připomněl, že nejde o trvale rodinný druh a mláďata obvykle kolem dvou let matku opouštějí.
V zoologických zahradách proto bývají oddělována a často odjíždějí do jiných institucí. Možné jsou i různé chovatelské modely podle kapacit a plánů evropského chovného programu.






